Publikace není měřítko výsledků

Publikace není měřítko výsledků

Lenka Zlámalová se pokusila v článku Milióny podprůměrným vědcům (HN 29. listopadu) podat souhrn názorů několika současných činitelů na dnešní stav vědy v České republice a jejich představ o jejím dalším vývoji. Je třeba říci, že se v nich opakují některá mylná tvrzení a jsou poněkud zmatené. Směšuje se aplikovaný a základní výzkum, když se stále mluví o výsledcích a jako kritérium slouží publikace. To lze - s výhradami - používat k hodnocení pouze v základním výzkumu. V aplikovaném výzkumu existují závěrečné zprávy, patenty, výrobní a technologické postupy apod. Publikace a citace ve světově uznávaných časopisech se toho nemohou týkat.
Úvahy o řízení a organizaci vědy v České republice už od padesátých let minulého století stále zatěžuje rozpor mezi vysokými školami a akademií, a často se porovnává řízení vědy u nás a v USA, kde je věda soustředěna na univerzitách. Vysoké školy akademii závidí možnost soustavné práce bez zatížení výukou, přičemž se přehlíží, že i v USA jsou oddělená pracoviště pro vědu při univerzitách a kromě toho existují i velká výzkumná pracoviště (např. Massachusetts institut of technology nebo CalTec).
Podivné pak je tvrzení V. Nekvasila: "Kdo nepublikuje v Americe, toho není třeba brát vážně..." Cožpak místopředseda akademie neví, že v Evropě i jinde existují vysoce kvalitní publikace, do nichž dostat méně kvalitní práci není snadné, ba dokonce nemožné? V tichosti se pak přechází skutečnost, že polistopadová likvidace resortního výzkumu a dramatické omezení výzkumu základního jsou tou hlavní příčinou současného nedostatku potřebných kapacit vývoje i výzkumu. Výzkumníci, kteří zkoumají soudržnost české společnosti, nezachrání schopnost konkurence našemu průmyslu ani naší vědě.