České pivovary pomoci z EU zatím nevyužívají

Sládek: Nejsme zemí zralou na speciály

Kácovští se zničí nadbytkem minerálů, napadne každého, kdo v této středočeské obci nedaleko Zruče nad Sázavou koncem roku potkává lidi obtěžkané plastovými lahvemi od minerálek. Nezdravé množství kationtů však Kácovským nehrozí, nosí v nich totiž pivo ze zdejšího pivovaru.
"Na svátky vaříme tmavou čtrnáctku, lidé se na to těší. Stáčení do plastových lahví je naše služba místním patriotům," říká David Hořejší, sládek a spolumajitel Pivovaru Kácov.
Stáčecí zařízení patří mezi nejstarší vybavení nevelkého pivovaru. Jeho základem je zásobník oxidu uhličitého, vyrobený v roce 1948 Eduardem Štefanem z Jevíčka. Na zásobník se napojí vždy čtyři plastové lahve, do nichž se pustí plyn. Pivo, které plyn vytlačí zpět, proto při plnění nepění.
Zatímco "plnička" je historické unikum, ostatní vybavení pivovaru je ryze moderní - od dvou měděných kotlů po nerezové ležácké tanky. Letos pivovar navíc rozšířil spilku o nerezové kádě na čtyři sta hektolitrů.
Většina ročního výstavu, který se pohybuje kolem pěti tisíc hektolitrů, jde k zákazníkům v sudech. Pivo v plastu či speciály by malý pivovar neuživily.
"Česko není země zralá na speciály. Tady jsou lidi zvyklí pít desítku, dvanáctku. Když jim dáte jiné pivo, jsou nadšeni, ale jen tak jednou do roka," vyvrací kácovský sládek zažitou představu, že malé pivovary mohou proti velkým nasadit regionální piva.
Ví, o čem mluví. Jako šéf pivovaru v Březnici vařil nadprůměrnou tmavou třináctku, na ročním výstavu se však podílela jen dvěma desetinami procenta. "Rozhodují hostinští. Když narazí padesátilitrový sud tmavého, zůstane jim roztočený dva týdny, protože štamgasti na ně nejsou zvyklí, a kvalita piva klesne. Desetilitrový sud by sice vytočili do dvou dnů, ale malá balení jsou drahá a pivovary jich moc nemají," míní Hořejší.
V Pivovaru Kácov vaří světlou desítku a světlou dvanáctku pět lidí a podle růstu výstavu o patnáct až dvacet procent ročně problémy s odbytem nemají. Zásobují kolem třiceti restaurací v regionu Benešov, Vlašim, Kutná Hora, čtyři restaurace jsou i v Praze.
"Nový odbyt se shání těžko. Hostinský obvykle pokrčí rameny s tím, že lidi chtějí gambrinus. Regionální pivo je v nejlepším případě druhé na pípě," říká Hořejší. Velké pivovary podle něj těží z reklamy. Restauracím mohou nabídnout i pomoc s vybavením, od pivních tácků až po nábytek. Přitom se piva velkých výrobců stávají čím dál více europivy - univerzálními nápoji bez odlišností.
"V Německu je pivní tradice mnohem silnější než v Česku. V Bavorsku existuje plno malých pivovarů, které jsou soběstačné a mají své stálé klienty," dodal.
Malé pivovary ožívají i v Belgii či ve Velké Británii. Řada z nich využívá pomoci ze strukturálních fondů Evropské unie. "Podpora je potřebná, ale zatím jsme projekt nepřipravili," říká Hořejší, který pivovar, romanticky posazený na břehu Sázavy, koupil rok před povodněmi. V srpnu 2002 řeka zaplavila sklepy do výše dvou metrů. Na pojistném platí statisíce, ale o přemístění nechce ani slyšet.
"Pivovar je v Kácově od roku 1457, má slavnou tradici. Nejdéle do dvou let pořídíme stáčecí linku na skleněné lahve a zvýšíme výstav na přibližně dvanáct tisíc hektolitrů," plánuje sládek.