Každý tu je doktor, diví se Italové

Každý tu je doktor, diví se Italové

Pokud italský číšník dnes někomu otevře dveře s úslužným "prosím, doktore", je docela pravděpodobné, že se oslovením nedopustil přehnané zdvořilosti. Doktorem se nyní totiž může v Itálii stát - s trochou nadsázky - takřka kdekdo.
Nárok na titul mají po schválení akademické reformy i absolventi tříletého vysokoškolského studia.
Oslovení "dottore" tak ztrácí dřívější význam. Je ekvivalentem bakalářského studia v jiných zemích. Italští komentátoři se shodují, že změna přinesla pocit uspokojení celým generacím italských rodičů. Italská společnost si vždy zakládala na univerzitních titulech, studijní úsilí se pro Italy stalo téměř obsesí.
"Je pravda, že se stáváme oběťmi našeho vlastního individualismu a honbou za úspěchem," uvedla nedávno psycholožka Gianna Schelottová.
To se zčásti mění. Výsledek studentského snažení je teď najednou snadněji dosažitelný. Matky studentů si mnou ruce.
K tříletému studiu humanitních oborů postačuje pochopitelně menší nasazení než k pětiletému. Výraz "doktor" tím ale tak trochu devalvoval. Je to v pořádku?
Mnozí Italové soudí, že nikoli. Beppe Severgnini, sloupkař deníku Corriere della Sera, se domnívá, že nový titul vnese do společnosti sociální pnutí.
Předpokládá pocit ukřivděnosti u skutečných doktorů, kteří musí věnovat studiu medicíny dlouhých šest let. Stejný pocit mohou mít i architekti či právníci. Absolventi těchto škol se běžně oslovují podle profese, tedy třeba "architekt Monti" či "inženýr Creszenzo". Cítíte ten rozdíl? Ve srovnání s "dottore" zní "inženýr" bezesporu o poznání všedněji.
Na tříleté studium se dívají spíše opovržlivě i ostatní vysokoškoláci, kteří pokračují v dalším studiu. Mohou později zakončit studia s rozšířeným titulem "dottore magistrale" či vědeckým titulem "dottore di ricerca".
K čemu je tedy vlastně změna dobrá? Beppe Severgnini s ironií napsal, že zkratka "dott." se stane poznávacím znamením Italů na cestách.
Možná se také zmenší hlad po jiných výrazech uvozující význam svého nositele. "Itálie je zemí samých prezidentů," všimla si zpravodajka listu International Herald Tribune. Při telefonátu do některé italské firmy je pravděpodobné, že sekretářka označí každého z firemních ředitelů jako "prezidenta". Tento nadnesený výraz si užívají i šéfové zábavních podniků, sportovních soutěží či spolků.
Rozšíření titulu "dottore" vnese do této hierarchie prestižních označení změnu. Slalom směrem k sociálnímu uznání se stává o poznání jednodušší. Není vyloučené, že prezidentů přibude. Anebo: stoupne vážnost majitelů doktorských titulů, kteří vykážou, že je získali dříve, než začala platit nová pravidla.
Zastánci reformy říkají, že pomáhá řešit vážný problém italských univerzit: neúměrně dlouhou délku studia. Podle agentury AlmaLaurea dokončí pouze 13 procent posluchačů studia v řádném termínu. Průměrný věk italských absolventů je dnes osmadvacet let. "Délka studia je v Itálii nejdelší v celé Evropě," uvedla Andrea Cammeli, ředitelka AlmaLaurea.
Představitelé technických škol o podobném opatření neuvažují. Jsou přesvědčeni, že není možné stěsnat náročné studium do pouhých tří let. "Pokud spadne stavba, je to přeci jen horší, než zapomenout pár latinských slovíček," tvrdí Roberta Bernabeiová z Římského společenství inženýrů.