Václav Mertin: Spokojený život bez známek

Spokojený život bez známek

Každý rok se v období kolem vysvědčení objevují příspěvky, které rodiče varují před unáhlenými nepříznivými reakcemi na horší známky. Každé pololetí se zbytečně opakují stejné scény: výčitky, výprasky, slzy, útěky z domova i zcela nevratné úniky ze života. V den vysvědčení se už na prospěchu nedá změnit nic, lze nanejvýš chránit děti před zklamáním, pocity viny a jinými neblahými následky nepěkných známek.
S oblibou kritizujeme rodiče, že působí problémy tím, že přeceňují význam známek. Vytýkáme i dětem, že se učí pro známky a ne pro radost z poznání. Já bych byl v této kritice zdrženlivější, protože známky a známkování mají mnoho stránek či úhlů pohledu.
Známky jsou v našem školském systému fakticky důležité. Uvádějí se na přihláškách na osmileté gymnázium, střední školy, jsou na formulářích na přihlášce na vysokou školu, žáci i rodiče počítají průměry, známky se opravují, jsou klasifikační konference... Kdyby nebyly pokládány za důležité, tak by je asi školství nepoužívalo.
Málokde se však mluví o tom, co se děti naučily. Snad se předpokládá, že známka jasně a jednoznačně odkazuje na úroveň naučeného. Jako by jednička v jedné třídě, u jednoho učitele, na jedné škole měla stejný význam jako na jiné škole, u jiného učitele.

Čemu pomáhají známky?

Stále intenzívněji jsem si v posledních letech kladl otázku, jakou roli hrají známky při rozvoji vzdělání jednotlivce, jak je podporují, jestli se známky už nepřežily, jestli je nepoužíváme jen z jakéhosi letitého zvyku, jestli jim nedodáváme význam, který vlastně nemají?
Po třiceti letech práce ve školství jsem dospěl k závěru, že v současném vzdělávání způsobují známky výrazné škody, přičemž zisky z nich vnímám jako nepatrné, zanedbatelné a hlavně dosažitelné jinými a mnohem přirozenějšími způsoby.
Už před lety jsem cítil, jaký nesmysl je klasifikovat kreslení, zpívání a tělocvik. Dnes bych navrhoval zrušit veškerou klasifikaci. Jsem přesvědčený, že kdyby se tak stalo, k žádným velkým škodám nedojde a za pár let po známkách ani pes neštěkne. Budou litovat snad jen ti, kteří pokládají známky za vhodný mocenský nástroj, kteří nedokážou dítě motivovat jinak. Také rodiče, kteří se o vzdělání svých dětí příliš nezajímají a známky jim zjednodušují porozumění.
V běžném životě se snadno obejdeme bez známek. Neznámkujeme fotbal, úklid pokoje nebo chuť oběda. I mimoškolní život žijeme docela spokojeně bez známek.

Učme se jinak učit

Někteří odborníci mají pocit, že mnohem vhodnější než známky je slovní hodnocení. Mají pravdu, ale podstatu hodnocení tím neřeší. Dnešní způsoby hodnocení neodpovídají požadavkům a bude je žádoucí nahradit jiným způsobem uvažování o celém vzdělání dětí i hodnocení jeho výsledků.
Cílem školy opravdu není známkovat, ale podněcovat a prohlubovat zájem o učení, ukazovat souvislosti, učit poznatky, dovednosti a hlavně učit žít. Hodnocení současného stavu má význam v prvé řadě proto, aby ukázalo dítěti i učiteli a rodičům nejbližší i vzdálenější směry vzdělávání, hlavní úkoly, které je na cestě k lepším výsledkům čekají.
Bavme se raději od počátku školní docházky s dítětem i s jeho rodiči pravidelně o tom, co umí, co zvládlo, co je čeká, co by bylo dobré udělat pro to, aby šlo kupředu rychleji, aby odstranilo nedostatky. Bavme se s nimi o technologii osvojování, protože v té mohou mít dítě i rodiče mezery. Konferujme alespoň čtyřikrát do roka. A když je potřeba, i častěji. Sázejme přitom na zodpovědnost rodičů, získávejme rodiče pro vzdělání. Ti, kteří nebudou spolupracovat, se patrně příliš nezajímají ani dnes, když dítě přinese známky.
Takový postup bude samozřejmě stát mnohem víc času a energie všech zúčastněných. Odbývat vzdělání a výchovu se dnes nevyplatí nikomu. Dnes nerozhoduje síla paží, ale vzdělanost. Ale vzdělanost jednotlivce nebo národa se rozhodně nedokládá známkami na vysvědčení. A tak, až dítě přinese vysvědčení, posuďte ho shovívavě, a pokud není ideální, dejte se do práce. Autor je dětským psychologem

Po třiceti letech práce ve školství jsem dospěl k závěru, že v současném vzdělávání způsobují známky výrazné škody, přičemž zisky z nich vnímám jako nepatrné, zanedbatelné a hlavně dosažitelné přirozenějšími způsoby.