Ivo Fencl: Ostrý nástroj v rukou pedagoga

Ostrý nástroj v rukou pedagoga

Jak hodnotit děti v základních školách radí nyní psychologové. Málokdo z nich má kvalifikaci pro výuku v předmětech (specializacích) a ví co, proč, kdy a jak dělat podle didaktické teorie. Proto nerozlišují rutinní známkování žáků od výstupní klasifikace (například závěrečného vysvědčení) a komplexního hodnocení (posudku). Nezajímají se o klasifikační řády (poslední je z 80. let minulého století), vysvětlující škály pro prospěch, chování a další hlediska.
Toneme ve zpsychologizované pedagogice, nevíme, kdo je pro co ve školství kompetentní. Podle školského zákona to bude tak, jako jít k zubaři a věřit, že neokoukal vrtačku jen zpovzdálí...
Odborné učitelství - umění učit a naučit, vybavit znalostmi, dovednostmi, postoji, sociálními kompetencemi do soutěživého světa, zasahuje i do dalších věd. V naší tradici je to věc zkušených znalců, protože každý obor "chce to svoje", co nelze získat převzetím papíru. Motivace k vědeckému poznávání, "rozumění světu" (H. Arendtová), systémový cíl vzdělávání, ty jsou ale už vedlejší? Nový zákon postmoderní pokryteckou ideologii - netlačit na výkon a produktivitu - potvrdil.
Slovní hodnocení na vyšším stupni je další polštář. Skoro všem to jednoduchostí a praktičností vyhovuje, nejvíce žákům. (Sem zahrnuji bodování a jiné škály umožňující převod na známky standardní - při změně školy, odchodu na vysokou aj.)
Školský profesionál kvantifikuje, kde je to možné, jinde má známka funkci vlídnější, diagnostickou (učitel si zapisuje, co ještě žák nezvládl), motivační, kriteriální. Moudré vedení dospělým žáka přibližuje ke srozumitelně stanovenému cíli dle jeho schopností.
Klasifikace a hodnocení žáků je složité téma. I učitelům, rodičům, žákům se často oba pojmy spojují. Do klasifikace chybně promítají své pocity i hodnocení.
Známka nese informaci o pokrocích a výsledku (učí reálně se vidět bez závisti k druhým), je-li od informované, spravedlivé, mravně vyzrálé osobnosti. Zrůdné je klasifikací trestat a šikanovat žáky, výsledky vypočítávat z "průměru", inscenovat zlé scénáře zkoušení, aby se naplnily předpojaté představy vyučující(ho).
Předmětové komise škol musí standardizovat kritéria pro známkování, dohlížet na profesionální úroveň a etiku vyučujících, znemožňovat hysterické výstřelky. Tam, kde "působí" deprivanti a rutinéři (většinou o nich i rodiče vědí), nelze mluvit o dobré škole, byť byla dle inspekční zprávy v pořádku. Odpovědnost po roce 1990 nese vždy ředitel jako zaměstnavatel. Mnohé by mohly napravit nově nařízené rady škol, nestanou-li se karikaturou úmyslů zákonodárce, jak jsme to už zažili. Autor, pedagog a publicista, dříve pracoval jako školní inspektor

Známka nese informaci o pokrocích a výsledku (učí reálně se vidět bez závisti k druhým), je-li od informované, spravedlivé, mravně vyzrálé osobnosti. Zrůdné je klasifikací trestat a šikanovat žáky.