Ústava mění naši svrchovanost
Z důvodů pro, či proti přijetí evropské ústavy, které jsou u nás diskutovány, je podle mého názoru jeden zcela zásadní a o řád významnější než ostatní. Článek I-1 říká, že tato ústava zakládá Evropskou unii.
Podivné. Copak unie neexistuje už od platnosti Maastrichtské smlouvy, tedy od 1. listopadu 1993? Proč "zakládat EU" až nyní, když existuje již více než deset let?
Odpověď nalezneme v článku IV-438, odst. 1: "Evropská unie založená touto smlouvou je nástupkyní Evropské unie založené Smlouvou o Evropské unii a Evropského společenství."
Nástupce a původní unie jsou zcela jistě dva odlišné právní subjekty. A aby nebylo žádných pochyb, článek I-6 praví: "Ústava a právo přijímané orgány unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států." Žádný takový princip totiž ve "staré EU" neplatil. V nové unii platit bude.
Nová EU totiž bude státem. Až dosud je českému právnímu řádu "nadřazeno" (podle článku 10 české ústavy) pouze tzv. primární právo EU, tedy ve stručnosti zakládající smlouvy unie včetně naší přístupové dohody, které jsou z pohledu našeho vnitrostátního právního řádu mezinárodními smlouvami. Po přijetí ústavy by bylo našemu vnitrostátnímu právu nadřazeno i "právo přijímané orgány unie" (sekundární právo). Čili směrnice, nařízení, prostě vše, co vyprodukují komise, rada a Evropský parlament.
Jde právě o tyto detaily. Ostatně, zkušenost říká, že je-li k odsouhlasení předložen dokument představující několik stohů papírů, nalézá se (jen tak mimochodem) ta zcela nejdůležitější strana tak někde "ve třetí hromádce uprostřed". Citované formulace se samozřejmě neobjevují v žádném z dosavadních aktů takzvaného primárního práva Společenství (Řím, Maastricht, Amsterodam, Nice), ale až nyní.
Co by v unii změnily články I-1, I-6 a IV-438 po eventuálním přijetí ústavy? Maličkost. Právo EU by totiž nebylo vymahatelné "pouze" stávajícím, ale o řád silnějším způsobem, protože EU by byla státem.
Vzpomínáte na chlácholivé argumenty, že po vstupu do EU budou platit na našem území dva odlišné právní řády, tedy ještě stále vnitrostátní a paralelně komunitární? O jediném právním řádu, ve kterém by byl (celý) český právní řád hierarchicky podřízen právu unie, řeč nebyla.
Proč si nepřeji, aby byl český právní řád takto vnitrostátně podřízen právu přijímanému orgány Evropské unie? Prostě proto, že pak právní řád České republiky nebude mít ve vztahu k EU vyšší sílu, než dnes mají například naše krajské a obecní vyhlášky ve vztahu k českým zákonům, které jsou jim nadřazeny.
Jistěže, existují i lidé, kteří si vznik státu Evropská unie upřímně přejí. Pak by ale měli argumentovat, objasňovat, proč chtějí tuto kardinální změnu státoprávního uspořádání, ale neměli by tvrdit, že touto ústavou nový státní útvar nevzniká.
Ústavu mohou mít jen státy. Stát vzniká kolem svého, obvykle po staletí vznikajícího politického národa, který dlouhodobě ctí základní společné principy, jež jsou pro jeho stabilní existenci postačující. Státní útvary, které vznikly jiným způsobem, na to vždy doplatily. Evropský politický národ však neexistuje. Pokud by snad v budoucnu vzniknout měl, musel by vznikat ne v řádu roků nebo několika málo desetiletí, ale v řádu staletí.
Úcta k evropským kulturním a civilizačním hodnotám by nás neměla svést k posedlosti budovatelů věčných říší, opět inspirovaných římským impériem (Římské smlouvy z roku 1957, loňský podpis evropské ústavy v Římě).
Referendum, jež by nejlépe vystihovalo podstatu ústavy, by tak kladlo otázku na změnu nejzásadnější, změnu státoprávního uspořádání České republiky. Ten, kdo evropskou ústavu četl, si nemůže už nechat nikým namluvit, že stávající podobu mezinárodněprávní svrchovanosti Česka zachovává.
Autor je poradcem prezidenta republiky
