G7 uznala, že tento svět už neřídí sama
Více než statistiky a grafy vypovídá o posunu těžišť světové ekonomiky noční satelitní fotografie. Velké části zemí, jakými jsou Čína, Indie či Brazílie, září na nich bezmála stejně jasně jako průmyslově vyspělé státy. Pravda, mezi zářícími bloky jsou temné díry. Ale i tak je to signál. Tyto země, označované jako "Bric" ekonomiky (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), se dostávají do pozice "těžkých vah". Připočtěme ještě Jihoafrickou republiku.
Konkrétním vyjádřením této skutečnosti je, že dostaly pozvání ke stolu skupiny sedmi nejvyspělejších zemí světa, G7. Zatím ještě jen v roli hostů. Ale i tak je to výraz toho, že tento exkluzívní kruh už sám o sobě není tou jedinou řídící silou našeho světa.
Stále častěji se objevuje vážně míněný názor, že to nebude trvat dlouho a o chodu světového hospodářství už budou rozhodovat pouze dvě země. Spojené státy a Čína. Na posledním Světovém ekonomickém fóru v Davosu to vyjádřil jeden karikaturista výmluvnou kresbou. U zeměkoule sedí Strýček Sam s volantem zapuštěným do naší planety. Avšak v pozadí se blíží Číňan, nese si stoličku - a volant. Očividně je připravený zasednout proti svému rivalovi a zapustit volant...
Na zasedání G7 šlo v každém případě o vztah mezi oběma zeměmi - a v pozadí byly cítit obavy, jak to dopadne. Zda se nerovnováhy ve finančních vztazích neprovalí v podobě turbulencí na finančních trzích a celosvětové recese, či to všechno skončí dobře.
Nejhorší možná varianta říká, že čínské vedení bude trvat na silném podhodnocení své měny vůči dolaru. To by vedlo nutně k prohloubení deficitu běžného účtu platební bilance Spojených států, který už překročil hranici 600 miliard dolarů ročně. Důsledkem by byl další propad hodnoty dolaru, zejména vůči euru. To by byl jed pro konjunkturu v Eurolandu. V USA by se zvýšily inflační tlaky, kterým by Fed čelil dalším zvýšením úroků. Důsledek? Nebezpečí, že do recese sklouznou i Spojené státy, zatím stále ještě hlavní tahoun světového hospodářství.
V lepším případě Čína svou měnu vůči dolaru zpevní. Tím postrčí nahoru i měny dalších asijských zemí: zejména hongkongského a singapurského dolaru. Spojené státy by si vůči Asii vylepšily svou konkurenceschopnost a mohly by pohodlněji snižovat svůj deficit. Růst zůstane zachován a Evropa by mohla dále vyrovnávat nedostatečnou vnitřní poptávku vývozem.
Takže: Evropa a USA mají vůči Číně stejné zájmy. Chtějí, aby zpevnila svou měnu. Co na to Peking? Řídí se pouze a výhradně svými zájmy. Realizuje jedinou strategii, která v novodobé historii vedla k ekonomickému úspěchu. Vývoz a investice. A k tomu se zpevnění jüanu nehodí.
"Kdo po Číně žádá, aby udělala něco pro snížení hrozivého deficitu běžného účtu platební bilance Spojených států, žádá, aby se vzdala hospodářského růstu a rozvoje a sociální stability," prohlásil v Davosu náměstek guvernéra čínské cedulové banky. A jedním dechem dodal: "Nemáme síly na vyrovnávání hospodářských nesrovnalostí. Jednak na to nemáme a také to nechceme." Pokud jde o finance, hodlá Čína dělat důsledně pouze jedno: reformovat svůj finanční a bankovní systém, aby lépe vyhovoval expandujícímu hospodářství. Čína prostě odolává soustředěnému tlaku. I proto jsou prognózy velkých investičních bank tvrdící, že ke zpevnění jüanu vůči dolaru dojde ještě v běžném roce, spíše zbožným přáním.
Ostatně i v těch nejsmělejších prognózách o možném zhodnocení jüanu vůči dolaru se hovoří o pásmu mezi pěti, nejvýše však deseti procenty. Takové zhodnocení by ovšem mělo na čínský export když ne žádný, tak jen velmi malý vliv.
Takže podle všeho se budou muset země G7 - a hlavně ty z Evropy a USA - vyrovnat s problémem čínské měny samy. Peking bude u vědomí své síly a vlivu zvažovat své kroky sám, bez ohledu na tlak ze strany svých partnerů, kteří měli ještě nedávno pocit, že jsou u volantu tohoto světa sami v exkluzívním odloučení od reality. Teď to vypadá na to, že těch, kdo se budou hlásit o podíl na řízení globálních záležitostí, bude přibývat. A nebude to ani tak dlouho trvat.
