Ukrajina čeká na vstřícnost Evropské unie
Milan Syruček
Měl by se změnit vízový režim mezi Ukrajinou a Českou republikou, řekl v exkluzívním rozhovoru Hospodářským novinám předseda ukrajinského parlamentu Volodymyr Mychajlovyč Lytvyn, který byl na dvoudenní oficiální návštěvě Prahy.
HN: Jak hodnotíte ukrajinskou "oranžovou revoluci" a fakt, že prezidentem byl zvolen Viktor Juščenko?
Společnost udělala to, co fakticky nedodělali politici. Myslím si, že parlament i já jako jeho předseda jsme učinili hodně pro to, aby zvítězila pravda a Viktor Juščenko se stal prezidentem. Všichni musí zapomenout na svoje osobní sympatie a přání a zkoncentrovat se kolem prezidenta, abychom dokončili to velké dílo, které Ukrajina tak potřebuje.
HN: Viktor Juščenko plánuje velké ekonomické, sociální a další reformy. Jak je parlament připraven spolupracovat s prezidentem a přijímat návrhy, které mu budou předkládány?
Takto byste parlament příliš omezovali. Nemůže přece jen čekat, co přijde seshora, jakoby z boží vůle, a dělat jen to, co se mu doporučí. Podle ústavy má ukrajinský parlament, stejně jako kterýkoliv jiný, mnohé funkce a odpovědnosti. Jakékoliv rozumné iniciativy prezidenta nebo vlády - a tyto iniciativy musí být rozumné, strategické a perspektivní - bude podporovat a bude k nim přijímat odpovídající usnesení.
HN: Například prezident chce jako jeden z prvních kroků revidovat státní rozpočet na letošní rok, který už byl parlamentem schválen jako zákon.
Lépe by bylo nehovořit o revizi rozpočtu. Vůbec bychom se měli méně zabývat nějakými revizemi a více přemýšlet o tom, co je třeba udělat. To byla stará sovětská praxe, že každý nástupce se zabýval revizí toho, co udělal jeho předchůdce.
Je tedy třeba přemýšlet nikoliv jak rozpočet zrevidovat, ale kde získat dodatečné zdroje příjmů, jak zprůzračnit tyto zdroje a hlavně rozpočtové výdaje a jak je nasměrovat tam, kde jsou zapotřebí.
HN: A jaké hlavní priority podle vašeho názoru nyní Ukrajinu čekají?
Zdůraznil bych dvě: za prvé to je konsolidace společnosti a za druhé to je nutnost soustředit naše síly, abychom zajistili ekonomický růst. Obě nelze zabezpečit bez toho, aniž bychom institucionálně nezajistili ten demokratický impuls, jaký Ukrajina nedávno prožila. Právě institucionálně. Protože se objevil stálý a důsledný kontrolor vlády - a tím je lid. To je třeba využít.
HN: Ekonomické reformy byly doposud nedostatečné. Bylo tomu tak proto, že zákonů bylo málo, nebo že se nedodržovaly?
Raději bych podpořil vaši druhou tezi, že se zákony u nás ne vždycky plnily. K tomu, abychom mohli efektivně pracovat, máme zákonů více než dost.
HN: Jak však chcete zajistit, aby se zákony skutečně naplňovaly? Například reformou administrace, aparátu?
Kdybychom se chtěli zabývat správou, je třeba začít s reformou vládních struktur. Jsem stoupencem toho, aby se nejdříve zorganizovala efektivní práce a během této činnosti se prověřilo, co se už přežilo, co je třeba změnit či vůbec zrušit nebo třeba spojit. A aby se administrativně teritoriální reforma uskutečňovala v procesu práce. Jinak budeme reformovat jen kvůli reformám a nesplníme ty úkoly, neuskutečníme ty plány a neodpovíme na ty naděje lidí, které jsme si všichni nedávno vyslechli.
HN: Už deset let existuje Smlouva o partnerství a spolupráci mezi Ukrajinou a Evropskou unií. Nyní nastal čas ji zkonkretizovat - zvláště v souvislosti s výroky prezidenta Juščenka, že by se Ukrajina měla přibližovat k EU. Jak tomu může pomoci i parlament?
V parlamentu pracuje od roku 2002 výbor pro evropskou integraci, který provádí expertizu všech projektů zákonů přijímaných parlamentem, nakolik odpovídají normativní základně EU. Ne vždycky se nám to daří, nebo ne vždy můžeme zajistit plnou harmonizaci, ale směřujeme k tomu.
Co se týče samotné unie, myslím si, že musíme jednou provždy jasně vyjádřit svou pozici a pak už o tom přestat hovořit. Většina energie se vyčerpává v rozhovorech a už jí nezbývá na praktické kroky. Proto si myslím, že musíme před unií formulovat své představy o spolupráci s EU a nesnažit se jen stůj co stůj evropskému společenství zalíbit.
Jsme povinni hovořit s EU o tom, aby nám udělila statut tržní ekonomiky, o zóně svobodného obchodu, o tom, aby EU podpořila přijetí Ukrajiny do Světové obchodní organizace už letos a také o tom, aby se pro ukrajinské občany zjednodušil vízový režim s EU.
My jsme si v první etapě ujasnili svůj postoj, teď je na řadě Evropa. Jestliže chce mít unie perspektivu, bude zainteresována na tom, aby se Ukrajina stala jejím členem. Jinak nastane doba, kdy Ukrajina vystaví Evropě svůj účet.
Například, jakou kompenzaci jsme získali za to, že jsme se zřekli jaderného zbrojního potenciálu, že jsme sami, vlastními lidmi uchránili Evropu před důsledky černobylské katastrofy. A jakou kompenzaci jsme dostali za to, že Ukrajina, vlastními prostředky, sice bídně ale přesto, zabezpečila 250 tisíc krymských Tatarů? Pro Evropu by to jinak byla humanitární katastrofa. Už nehovořím o historických aspektech, co vše obětovali Ukrajinci, aby pomohli zachránit Evropu před fašismem. Myslím si, že evropští úředníci mají svědomí a budou s větší odpovědností řešit otázky spolupráce s Ukrajinou. Nemusíme prosit, musíme hovořit o našem místě v Evropě.
HN: Nedávno jsem se účastnil zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, kde ve prospěch Ukrajiny vládla přímo euforie.
Bohužel to, co bych mohl nazvat módou ve vztahu k Ukrajině, už pominulo. Už nejsme na prvních stránkách evropských novin. Už jsme udělali své, teď už budeme vypočitatelným územím a je možné na nás zapomenout. Myslím si, že to je hodně mylné.
HN: Přijel jste do Prahy s nějakými konkrétními návrhy?
Například jsem navrhl, abychom prakticky řešili problematiku vízového režimu. Navrhujeme už osvědčenou variantu: vaši občané k nám mohou přijíždět bez víz, ukrajinští občané obdrží bezplatné vízum s určitým časovým limitem. Není třeba se stále ohlížet na EU, dosáhli jsme podobné dohody s jinými zeměmi a nevyvolalo to žádný problém.
Musíme také nějak upravit to, co se teď děje - že řada Ukrajinců u vás pracuje bez jakýchkoliv práv a navíc je vystavena vydírání ze strany některých krajanů. Kdyby se Čechům nehodili k práci Ukrajinci, tak by je nepřijímali a naopak, kdyby to pro Ukrajince nebylo výhodné, nepracovali by tady. Proto bychom jim měli vyjít vstříc a opět se pořád neohlížet jen na to, co tomu řekne Brusel.
Ukrajina přezkoumává privatizace, str. 24
Volodymyr M. Lytvyn
Volodymyr Mychajlovyč Lytvyn se narodil 28. dubna 1956.
Po absolvování Historické fakulty Kyjevské univerzity T. Ševčenka a aspirantuře pracoval jako vedoucí oddělení Ministerstva vysokých a středních škol a poté dva roky v aparátu ÚV KSU.
Od roku 1994 zaujímal různé funkce v kanceláři prezidenta republiky, naposledy byl předsedou Administrativy.
V roce 2002 byl zvolen poslancem Verchovné rady, která ho na prvním zasedání zvolila předsedou parlamentu.
Postupně se stal docentem, doktorem historických věd a profesorem, je členem Národní akademie a Akademie právních věd Ukrajiny, má řadu státních vyznamenání.
Je ženatý, otec dvou dětí.
