V poslední době se vede v médiích polemika o tom, zda je správné zveřejňovat platy vrcholových manažerů firem obchodovaných na burze cenných papírů nebo v RM-Systému.
Diskusi o tomto problému vyvolal můj pozměňovací návrh k zákonu o podnikání na kapitálovém trhu, který mění dosud platnou normu z individuálního zveřejňování platů na souhrnné za celý management. Je potřeba se na problematiku podívat z několika pohledů.
V unii to tak tvrdé není
Dosud platné směrnice Evropské unie pouze doporučují takovéto individuální zveřejňování. Direktiva v tomto směru v unii neprošla. V zemích, které zastánci individuálního přístupu uvádějí za příklad, se tyto údaje zveřejňují ve speciálních reportech, nikoliv ve výročních zprávách. Tím vzniká nerovnost mezi našimi a zahraničními subjekty, které podle jejich zákonných norem tyto údaje ve výročních zprávách udávat nemusí.
Opět jsme tím pádem v některých legislativních normách tvrdší než Evropská unie. A to ještě společnostem vzniknou při plnění stávajícího zákona problémy v souvislosti s porušováním manažerských smluv, ve kterých je zákaz zveřejňování příjmů pod sankcí.
Neexistuje žádný ekonomický důvod pro to, aby výroční zpráva obsahovala jmenný seznam manažerů s jejich veškerými příjmy. Tyto informace nepomohou žádným ekonomickým analýzám ani při rozhodování potenciálních akcionářů o tom, zda akcie koupí či nikoliv. Rozhodující je hospodaření společnosti jako takové. A z něj jasně vyplývá, zda se management se svou souhrnnou mzdou akcionářům "vyplatí nebo nevyplatí". Nikdo snad nemůže tvrdit, že se budoucí akcionář rozhoduje při koupi akcií podle toho, jestli má pan XY takovou a takovou mzdu.
Levice je proti manažerům
Ani vládní představitelé nejsou v této věci jednotní. Místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn uvedl 19. února pro Mladou frontu Dnes: "Akcionářům by měla stačit informace souhrnná."
Ve stejném deníku téhož dne prohlásil ministr financí Bohuslav Sobotka: "Já jsem pro to nehlasoval. Nezpůsobilo by to sice drama, ale zákon usiluje o větší transparentnost." O jakou transparentnost jde, se však pan ministr nezmiňuje.
Jak ale vyplývá z mých předchozích argumentů, o ekonomickou průhlednost zřejmě nejde.
V tom případě jde tedy spíše o transparentnost politickou. Levice prostě občanům demonstruje, že stojí na straně těch, kteří nemají příjmy jako vrcholoví manažeři. Na straně nízkopříjmových skupin, u nichž není problém vzbudit směrem ke skupinám s vyššími příjmy závist.
O tomto úsilí sociální demokracie svědčí také schválený zákon o střetu zájmů s rozšířenou působností i na neuvolněné zastupitele krajů, měst i obcí. Proto se ptám: Kdo bude další?
Lidský rozměr hraje v tomto případě také důležitou roli. Jak jsem se již zmínil, nejsem proti zveřejňování platů manažerů ve speciálních reportech. Nemyslím si však, že přístup k tak citlivým informacím má mít každý.
Problémů je hned několik. Nepovede tento způsob zveřejňování příjmů k izolaci dětí těchto manažerů v dětských kolektivech? Nebo nejde o příliš jednoduchý návod, koho si vybrat k únosům či vydírání? Jak zákon zabezpečí ochranu manažerů vyjmenovaných ve výročních zprávách včetně jejich rodinných příslušníků?
Přesto, že můj návrh ve Sněmovně neprošel, jsem přesvědčen o jeho správnosti. Manažeři, stejně jako zdravotní sestry nebo účetní, nejsou veřejní činitelé, a mají proto právo na ochranu svého soukromí.
Autor je poslancem parlamentu za ODS a členem sněmovního rozpočtového výboru
Diskutujte k tématu HN FÓRA "Mají vrcholoví manažeři zveřejňovat své platy?" - zde.
