Manažeři by měli zvládnout i druhý jazyk

V našich geografických končinách bývalo zvykem, že se vzdělaný člověk domluvil alespoň dvěma cizími jazyky. Praotcové dnešních manažerů, jimž se dostalo vzdělání v klasických gymnáziích, si museli osvojit nejenom latinu a řečtinu, ale vcelku samozřejmě němčinu a k ní další evropský jazyk. Máme tedy nač navazovat. Dnes jsme členy Evropské unie, ve středu Evropy, a můžeme přirozeně očekávat, že čím dál více obyvatel naší republiky se bude živit duševní prací a ve službách. Bude přicházet do styku se sousedy z evropských zemí, s nimiž se musí dorozumět.
Většina dnešních manažerů si uvědomuje, že angličtina je nutným a samozřejmým předpokladem k jejich práci a učí se ji. Pod pojmem "druhý jazyk" se pak většinou rozumí zvládnutí jazyka, který se užívá pro méně oficiální a náročnou komunikaci. Nemusí tomu tak být vždy, avšak máme-li vytvořit jakýsi návod, "jak zvládnout druhý jazyk", můžeme z tohoto konstatování vycházet.
Jestliže ovládáme svůj první cizí jazyk na úrovni, kterou potřebujeme, je nasnadě vycházet z něj. Pokud z obchodních důvodů není třeba postupovat jinak, vhodné je zvolit si příbuzný jazyk z téže jazykové rodiny používající stejnou abecedu.
Ti, kteří znají základy latiny (neřku-li řečtiny), budou mít výhodu při osvojování slovní zásoby. Ale koneckonců i v češtině aktualizujeme, designujeme, kritizujeme, negocijujeme, inovujeme, implementujeme, profitujeme, rezignujeme... Avšak pozor, v češtině může mít převzaté slovo mnohem užší význam než například v angličtině, nebo může být takzvaným falešným přítelem. Nicméně znalost takových "mezinárodních slov" nám zajisté pomůže.
Dalším důležitým kritériem pro volbu je cíl, tedy jaké jazykové úrovně chceme dosáhnout. Pro jeho stanovení pomůže například Evropský referenční rámec pro jazyky (dokument Rady Evropy), který kromě jiného definuje znalosti cizího jazyka (viz tabulka). I každý mezinárodní certifikát osvědčující znalost jazyka uvádí stupeň hodnocených znalostí do souvislosti se stupni výše uvedeného rámce.
Máme-li motivaci a reálný cíl, zbývá už jenom najít si kvalitní jazykovou školu. Musí být schopna definovat, kolik času budeme pro naplnění svého cíle potřebovat, a navrhnout vhodný studijní program. Ten může být individuální - jeho výhodou pak je, že se plně přizpůsobí našemu tempu a prioritám v jazykových dovednostech, nevýhodou může být absence konfrontace s dalším studentem. Naopak výuka ve skupince nemusí vyhovovat našim nárokům na rychlost, ale umožňuje zpětnou vazbu od druhých studentů.
Jsme-li termínováni cílem, měli bychom si uzpůsobit svůj program tak, abychom mohli výuce věnovat maximální množství času. Jestliže máme jazykem aktivně komunikovat, musí se nám dostat do podvědomí, a toho docilujeme především drilem. Nechápejme jej však jako nutné memorování, ale například jako vystavování se obdobným situacím, v nichž musíme operativně zareagovat. Rovněž je důležité osvojit si a zažít gramatické struktury jazyka, které musíme používat automaticky, nikoli o tvarech přemýšlet. Neméně důležité je i takzvané samostudium, například prostřednictvím e-learningu, a podle osobních možností i jazykový kurs v zemi, v níž je daný jazyk mateřštinou.
Shrňme tedy recept pro osvojení druhého cizího jazyka:
a) získat motivaci,
b) stanovit si reálný cíl (v daném čase odpovídající stupeň znalostí) pomůže určit jazyková škola,
c) zvolit jazyk stejné rodiny, minimálně vybudování slovní zásoby bude rychlejší, než tomu bylo při studiu prvního jazyka,
d) studovat soustavně (takovou zkušenost však už většinou student má),
e) snažit se při komunikaci vycházet z již nabytých znalostí, to znamená používat pro vyjádření osvojené tvary a struktury, maximálně využívat nabytou slovní zásobu, například i pro opis slov, která neznáme; nepodlehnout nutkání překládat si v duchu z mateřštiny.
Mezi studiem prvního a druhého cizího jazyka není tedy z metodického hlediska podstatný rozdíl, avšak osvojení druhého jazyka by mělo být snazší a rychlejší.
Autorka je předsedkyní Asociace jazykových škol ČR

Stupnice znalosti cizího jazyka Rady Evropy
A1 - Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představit sebe a ostatní a klást jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, například o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchým způsobem domluvit, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.
A2 - Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (například základním informacím o něm/ní a jeho rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Dokáže komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadující jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běžných skutečnostech. Umí jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitosti týkající se jeho/jejích nejnaléhavějších potřeb.
B1 - Rozumí hlavním myšlenkám srozumitelné spisovné vstupní informace (input) týkající se běžných témat, se kterými se pravidelně setkává v práci, ve škole, ve volném čase a tak dále. Umí si poradit s většinou situací, jež mohou nastat. Umí napsat jednoduchý souvislý text na témata, která dobře zná nebo která ho/ji osobně zajímají. Dokáže popsat své zážitky a události, sny, naděje a cíle a umí stručně vysvětlit a odůvodnit své názory a plány.
B2 - Dokáže porozumět hlavním myšlenkám složitých textů týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat včetně odborně zaměřených diskusí ve svém oboru. Dokáže se účastnit rozhovoru natolik plynule a spontánně, že může vést běžný rozhovor s rodilými mluvčími, aniž by to představovalo zvýšené úsilí pro kteréhokoli účastníka interakce. Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat a vysvětlit své názorové stanovisko týkající se aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod různých možností.
C1 - Rozumí širokému rejstříku náročných a dlouhých textů a rozpozná implicitní významy textů. Umí se plynule a pohotově vyjadřovat bez zjevného hledání výrazů. Umí jazyka užívat pružně a efektivně pro společenské, akademické a profesní účely. Umí vytvořit srozumitelné, dobře uspořádané podrobné texty na složitá témata, čímž prokazuje ovládnutí kompozičních útvarů, spojovacích výrazů a prostředků koheze.
C2 - Snadno rozumí téměř všemu, co si vyslechne a přečte. Dokáže shrnout informace z různých mluvených a psaných zdrojů a přitom dokáže přednést polemiku a vysvětlení v logicky uspořádané podobě. Dokáže se spontánně, velmi plynule a přesně vyjadřovat a rozlišovat jemné významové odstíny i ve složitějších situacích. Zdroj: Autorka