Snížit důchody, nebo zvýšit odvody?

Snížit důchody, nebo zvýšit odvody?

V Čechách dnes vydělávají na jednoho důchodce zhruba dva ekonomicky aktivní jedinci. Ve skutečnosti je to ale ještě méně, protože aktivní věk ještě neznamená, že všichni pracují. Někteří jsou nezaměstnaní, jiní pracovat nechtějí a další třeba ze zdravotních důvodů či kvůli opatrování dítěte pracovat nemohou. To znamená, že ve svém důsledku je poměr důchodce na pracujícího přibližně 1:1,8. Daleko horší to ale bude za několik desítek let. Když nedojde k reformě systému, tak na jednoho důchodce bude vydělávat jeden člověk v aktivním věku. Vláda proto dala vypracovat několik variant reformy. Z těch by měla být vybrána jedna, na níž se snad konečně shodne většina politických stran.

Problém je třeba řešit

Sociální demokraté dosud prosazovali takzvaný švédský model fiktivních individuálních účtů (NDC). Podle něj by se v podstatě mělo zachovat současné průběžné financování důchodů, ovšem s tím, že každý člověk bude mít svůj vlastní účet se záznamy, kolik na pojistné odvedl. Výše důchodu by tak byla více než dosud ovlivněna výší celoživotního příjmu a měla by být dlouhodobě předvídatelná.
Každý by během svého aktivního věku rok co rok dostával se svými příjmy a odvody přehled o pravděpodobné výši penze. Podle těchto údajů by mohl posoudit, jestli už má "našetřeno" dost a zdali už může odejít do důchodu, nebo zda je pro něj lepší ještě pracovat.
Tento systém také počítá, že lidé s nízkými příjmy by přibližně ve výši životního minima dostávali minimální důchod, což zásady zásluhovosti uplatňované v tomto systému poněkud narušuje. Člen prezídia České asociace pojišťoven a generální ředitel Pojišťovny České spořitelny Jaroslav Kulhánek poznamenává, že bude nutné víc zapojit jednotlivce do řešení důchodového problému. Je to v jejich zájmu i v zájmu celé společnosti. Zapojení jednotlivců se prostě musí zvýšit. Některé státy, včetně Slovenska, jsou už dál než Česká republika. Systém řeší, u nás se pořád jen diskutuje.

Švédský model

"Celý problém posledního vládního návrhu je v tom, že jednotlivce vždy zajímá, kolik do systému dává a kolik z něj ve stáří dostane. Občan chce mít jistotu, a nikoliv jen virtuální peníze a pouhý příslib. V navrhovaném systému, který je opět v podstatě založený na principu průběžného financování, jistota zaručena není," říká Petr Hájek, ředitel odboru pojištění osob pojišťovny Generali.
Ve švédském modelu založeném na průběžném financování důchodů má totiž každý občan svůj účet a dávka, kterou dostává, závisí na dvou faktorech. Prvním jsou skutečné platby účastníka do systému, druhým výkonnost ekonomiky. Vzájemnou závislost těchto dvou faktorů definuje matematický vzorec, o jehož sestavení rozhodují pojistní matematici, a nikoli politici. "Námitka pojišťoven spočívá v tom, že občan si sice může spočítat, kolik mu peníze vložené do systému případně vynesou, pořád jde o virtuální účet a o virtuální peníze," říká člen představenstva Allianz Zbyněk Veselý. Skutečná výše výplaty důchodu v tomto systému opravdu totiž závisí na výkonnosti ekonomiky. Ta, pokud klesne, tak v daném poměru klesnou i důchody. V případě, že tak jako v Japonsku nebo v Itálii se počet pracujících začne snižovat a výkonnost ekonomiky upadat, tak důchody se v příslušném poměru začnou snižovat. Proto se podle pravidel pojistné matematiky do systému začleňují různé pobídky, které mají odchod do důchodu prodloužit.
Ve Švédsku dnes lidé pracují do 67 až do 70 let. Na Islandu dokonce se hovoří i o větším věkovém limitu. Otázkou je, jestli se takový člověk vůbec důchodu dožije.
I to je důvod, proč Hájek považuje tento model za nedostatečný. Nevytváří prostor pro dodatečné zdroje. Nevytváří prostor, aby si lidé mohli nejenom spořit, ale to, co naspoří, aby na účtu vždy měli. Praxe totiž dokazuje, že spořící systémy v podobě životních pojištění a penzijních připojištění jsou schopny významně demografické riziko stárnutí obyvatelstva zmírnit.

Jiné návrhy reformy

Další návrh, který zastává Občanská demokratická strana, se opírá o zásadu jednotné, rovné penze, která by byla o čtvrtinu až polovinu nižší než současná průměrná. Bude záležet na každém jednotlivci, co s ušetřenými penězi udělá. Za rovnou penzi se totiž bude platit nižší pojistné. Otázkou ale je, jestli mladí lidé budou natolik odpovědní, že ušetřené peníze věnují na důchod.
Jiným nápadem, se kterým přicházejí lidovci a unionisté, je dát lidem možnost se částečně "vyvázat" z povinného důchodového pojištění a ušetřené peníze vložit do soukromých fondů. Jejich představy, označované jako "OPT-OUT systém", připomínají reformu na Slovensku.
Pouze komunisté mají za to, že současný penzijní systém lze udržet parametrickými změnami. Zatím však nekonkretizovali, co by ony parametrické změny mohly znamenat.
Na druhou stranu je zajímavé, že čeští politici (kromě zástupců KSČM) se na veřejnosti již vyjádřili, že by politické vyjednávání mohlo též vyústit v podobný třípilířový systém. Ve hře je totiž hodně. Přijmout nebo včas nepřijmout vhodnou důchodovou reformu by v budoucnu mohlo vést k sociálním nepokojům.

Kolik již dnes šetřit

Ředitel pojištění osob pojišťovny Generali Petr Hájek tvrdí, že nyní záleží na tom, jak stát bude podporovat a daňově zohledňovat nejrůznější, individuálně sjednávaná komerční životní a důchodová pojištění a penzijní připojištění. To ovlivní zájem občanů o tyto nástroje a v budoucnu to ulehčí i státu.
Na druhé straně každý občan musí primárně zvážit, jakou životní úroveň chce mít v postproduktivním věku. Jaká výše útraty v postproduktivním věku je pro něj ještě přijatelná a spočítat si, co mu dá stát a na co si musí sám našetřit. Podle této úvahy zvolit systém, kam své prostředky vložit.
Jaroslav Kulhánek, generální ředitel Pojišťovny České spořitelny si myslí, že dobré je zvolit vhodnou kombinaci komerčního penzijního připojištění a některé formy životního pojištění. Obecně platí, že chce-li občan mít ke státem vyplácenému důchodu ještě nějaký rozumný dodatečný důchod, tak je potřeba, aby ze své současné mzdy na důchod šetřil zhruba sedm až deset procent mzdových prostředků. Pokud se přiblíží této sumě, tak si vytváří citelné přilepšení k pobíranému důchodu. Platí však jedna zásad. Čím dřív, tím lépe. Čím dřív začne občan si oddělovat ze svého platu prostředky na svá "stará kolena", tím menší částku ze svého příjmu musí na životní pojištění či penzijní připojištění platit.
Autor je spolupracovník redakce

Návrhy řešení penzijní reformy

Švédský model
Skutečná výše výplaty důchodu je závislá na výkonnosti ekonomiky
Systém jednotné rovné penze
Penze bude o čtvrtinu až polovinu nižší než současná průměrná. Lidé budou platit nižší pojistné a bude jen na nich, jak s uspořenými penězi naloží
Slovenský model
Lidé se mohou částečně "vyvázat" z povinného důchodového pojištění a ušetřené peníze vložit do soukromých fondů
Zdroj: politické strany