"Snadné umění najdeme na moderních výstavách předmětů a čmáranic. Skutečné umění je těžké. Osobně nejraději na jeho druhé straně potkávám důvtipného čtenáře, se kterým můžu spolupracovat," vyznával se Vladimir Nabokov (1899 – 1977), nejslavnější literární bezdomovec 20. století a usilovný přímluvce té části literatury, jíž jsme si zvykli říkat "krásná". Byl totiž přesvědčen, že beletrie plní estetickou funkci, která je současně jejím jediným měřítkem.

Dokládají to také Nabokovovy povídky, zdaleka nepřešlapující ve stínu jeho velkých ruských i amerických románů. Druhý svazek těchto povídek vychází nyní v rámci autorova souborného díla, které se co do pečlivosti vyrovná nedávným jubilejním nabokovovským souborům v anglickém, ruském či německém prostředí.

Dostojí jim hlavně úrovní textologické práce, v níž musí editor zpracovávající tzv. "znění poslední ruky" neustále zohledňovat jak četné předešlé verze dané autorovou dvojjazyčností a neutuchající snahou dílo cizelovat, tak fakt, že řada těchto kratších próz už česky vyšla v méně autoritativních edicích.

 

Zbývá vám ještě 70 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se