Znalost jazyků zvyšuje zaměstnatelnost

Je to právě pracovní síla, která se v dnešní informační společnosti stává významným nositelem rozvoje jak na úrovni firem, tak i z pohledu širšího ekonomického prostoru. Jak jsou v tomto kontextu připraveni absolventi škol a jak jejich dovednosti odpovídají požadavkům zaměstnavatelů?

Způsobilosti jsou dvojího druhu

I když nároky zaměstnavatelů se vztahují vždy k obsazení určité konkrétní pracovní pozice, v teoretické rovině můžeme rozlišit dva druhy vyžadovaných kompetencí. Jednak profesní, které zaručují dobrou úroveň zvládnutí pracovních úkolů, a jednak takzvané klíčové kompetence. K posledně jmenovaným patří široce využitelné dovednosti, například schopnost se rozhodovat, řešit problémy, pracovat v týmu, komunikovat, učit se, pracovat s informacemi a s výpočetní technikou nebo se dorozumět v cizím jazyce.

Důležitou otázkou je potřebný poměr mezi zvládnutím obou typů těchto kompetencí. Zatímco příliš velký důraz na přípravu v profesních znalostech může do jisté míry omezovat flexibilitu pracovníka, jednostranné zaměření na zvládnutí klíčových kompetencí může naopak vést k nižší odbornosti a prodloužení doby potřebné pro zapracování nových pracovníků.

V celkovém pohledu zaměstnavatelé při srovnání významu profesních dovedností a klíčových kompetencí kladou mírně vyšší důraz na profesní dovednosti absolventů. Význam klíčových kompetencí se ale v rychle se měnící ekonomice stále zvyšuje a především práce s výpočetní technikou a znalost cizího jazyka se stávají nezbytnou součástí vzdělání mladých lidí. V rámci tohoto trendu nejrychleji rostou požadavky zaměstnavatelů na zvládnutí klíčových dovedností u absolventů s vyšší úrovní vzdělání, zejména vysokoškoláků, jejichž pracovní pozice vyžadují samostatný a otevřený přístup k řešení pracovních úkolů.

Význam, který zaměstnavatelé přikládají zvládnutí klíčových kompetencí, je diferencovaný v závislosti jak na oboru činnosti firmy, tak i na její velikosti. V zásadě platí, že menší firmy mírně preferují zvládnutí klíčových kompetencí před profesními dovednostmi. To souvisí se skutečností, že v menších firmách se potřeba vzájemné zastupitelnosti pracovníků nutně promítá do většího důrazu na všestrannost, větší samostatnost, schopnost řešit problémy i nést zodpovědnost.

Požadavky se liší podle vzdělání

V zásadě nejnižší požadavky kladou zaměstnavatelé na absolventy středních odborných učilišť. Ti jsou připravováni zejména pro výkon manuálních a odborných dělnických profesí a tomuto předpokládanému charakteru práce odpovídají i nároky zaměstnavatelů. Dominantním požadavkem je schopnost dobře porozumět pracovním instrukcím.

Vedle tohoto spíše pasívně vyhlížejícího požadavku je ale i v této kategorii pracovníků předpokládán aktivní přístup, především ochota se dál učit a pracovat v týmu. Vzhledem k postupujícím technologickým změnám a rozšiřování výpočetní techniky do stále nových oblastí výroby a služeb se zvyšují také nároky na kvalifikaci i v dělnických profesích. Někteří zaměstnavatelé proto v současnosti považují za potřebné, aby i zaměstnanci s touto úrovní vzdělání zvládli práci s výpočetní technikou.

Vyšší nároky, a to prakticky ve všech oblastech, kladou zaměstnavatelé na pracovníky se středoškolským maturitním vzděláním. Zásadní dovedností pro tuto kategorii vzdělání je schopnost pracovat s výpočetní technikou. Náročnější charakter pracovní činnosti a větší samostatnost při jednání a plnění přidělených úkolů se promítá do určité dvoukolejnosti nároků.

Na jedné straně je opět vyžadována schopnost dobře porozumět pracovním instrukcím, podobně jako u vyučených. Vedle toho ale zaměstnavatelé zdůrazňují i schopnost absolventů řešit pracovní problémy, rozhodovat se a následně nést i příslušnou zodpovědnost.

Základním nedostatkem školní přípravy, na který si zaměstnavatelé u středoškoláků stěžují, jsou nedostatečné jazykové znalosti. V tomto světle můžeme konstatovat, že dobrá jazyková vybavenost absolventů se středoškolským vzděláním může být významným nástrojem zvýšení jejich konkurenceschopnosti na trhu práce.

Nejvyšší nároky se přirozeně vztahují na absolventy s vysokoškolským diplomem. Pro jejich úspěšné pracovní uplatnění je vyžadována nejen vysoká úroveň profesních znalostí, ale zvládnutí celého spektra klíčových kompetencí.

Pro obsazení pozic, které jsou založeny na samostatné odborné nebo řídicí práci, jsou nejvíce žádanými vlastnostmi schopnost řešit problémy, rozhodovat se a nést zodpovědnost. K potřebným dovednostem absolventů-vysokoškoláků patří i kultivovaný písemný a ústní projev. Kromě toho je opět vyžadována schopnost pracovat v týmu, s tím rozdílem, že v této vzdělanostní kategorii zaměstnavatelé očekávají nejen účast na týmové práci, ale v určité míře i schopnost pracovní kolektiv organizovat a vést.

Neuralgickým bodem zůstává z pohledu zaměstnavatelů i u této skupiny zvládnutí cizího jazyka. Přes značnou pozornost, která je tomuto problému věnována, nejsou zaměstnavatelé v mnoha případech spokojeni především s aktivní schopností absolventů komunikovat v cizím jazyce.

Nároky firem na dovednosti a schopnosti přijímaných absolventů závisí i na konkrétním charakteru odvětví, ve kterém firma vyvíjí svou činnost, tedy zda podniká v sektoru výroby, obchodu, služeb, informačních technologií a podobně. Každá z těchto oblastí se vyznačuje specifickou hierarchií i dělbou práce, odlišným poměrem výrobních i nevýrobních činností, způsobem řízení, tokem a zpracováváním informací. To vytváří odlišný tlak na dovednosti zaměstnanců, šíři jejich pracovních kompetencí, vzájemnou zastupitelnost a flexibilitu.

Podobné rozdíly v nárocích na absolventy se projevují i u firem různých velikostí. Malé firmy často potřebují, aby zaměstnanci měli širší záběr činností. Častěji zde najdeme požadavek na vyšší úroveň ústního a písemného projevu, schopnost řešit pracovní problémy i zvládnutí cizího jazyka nejen u absolventů středních odborných škol, ale i u vyučených.

Protikladná situace je u velkých podniků, které kladou důraz spíše na vykonávání přesně stanovených pracovních postupů a instrukcí. Práce vyučených zde má stále klasický dělnický charakter, a klíčovou schopností je proto dobře porozumět pracovním instrukcím.
Kromě uvedených klíčových kompetencí zmiňují zaměstnavatelé i další potřebné znalosti, k nimž patří například znalost a orientace v platné legislativě; a to nejen v rámci Česka, ale důraz je kladen i na znalost právních norem Evropské unie.

Absolventi versus lidé s praxí

Absolventi škol patří ke skupinám, které jsou tradičně nejvíce ohroženy nezaměstnaností. Tuto skutečnost potvrzuje fakt, že v České republice, podobně jako ve většině ostatních zemí unie, dosahuje nezaměstnanost absolventů škol přibližně dvojnásobku míry nezaměstnanosti celé ekonomicky aktivní populace. Přesto ale existuje řada předností, které jejich šanci uspět v konkurenci se staršími kategoriemi pracovníků zvyšují, a v některých případech zaměstnavatelé dokonce přijímání absolventů preferují.

Zaměřme se tedy podrobněji na výhody, nebo naopak nevýhody zaměstnávání absolventů z pohledu zaměstnavatelů.

Podíváme-li se nejprve na důvody, proč někteří zaměstnavatelé o zaměstnávání absolventů nemají zájem, pak jednoznačně nejdůležitějším motivem je nedostatek praxe a pracovních zkušeností. Důvodem je přitom zpravidla nejen delší doba, kterou absolvent v porovnání se zkušenějším pracovníkem potřebuje na zapracování a dosažení plného pracovního výkonu, ale negativní roli hraje i zvýšená nejistota zaměstnavatele o skutečných znalostech absolventa.

K odmítání absolventů rovněž vede předpoklad, že první pracovní poměr je často chápán pouze jako dočasné řešení s cílem od počátku si hledat nějaké výhodnější pracovní uplatnění, respektive že absolventi mají po zapracování snahu odejít k jiným firmám. Na straně absolventů se jako jedna z překážek vyskytuje vysoké a z pohledu zaměstnavatelů nereálné očekávání o výši mzdy nebo pracovního zařazení.

Důležitou otázkou je, zda mohou absolventi škol omezit dopad některých uvedených nevýhod. Především je nutno říci, že významný podíl zaměstnavatelů - kolem 50 procent - při přijímání budoucích zaměstnanců dává přednost těm absolventům, kteří již v průběhu studia získali praxi.
Zaměstnavatelé často vycházejí z předpokladu, že absolventi s praxí si utvořili reálnější představu o pracovním prostředí a snadněji se adaptují na pracovní režim. Předchozí praxe je přitom ceněna nejen z hlediska získání konkrétních pracovních dovedností, ale i jako projev samostatnosti, aktivního přístupu k práci a snahy získat pracovní zkušenosti.

Značnou výhodu pro absolventa představuje absolvování praxe přímo u potenciálního zaměstnavatele. Řada zaměstnavatelů projevuje větší ochotu přijmout absolventy, pokud má příležitost je před uzavřením pracovního poměru blíže poznat, ať už prostřednictvím praxe, stáže nebo brigády. Mohou si tak utvořit představu nejen o skutečných schopnostech a znalostech absolventa, ale také o jeho přístupu k práci.

Pohled na absolventy z opačné perspektivy ukazuje, že významnou předností absolventů je nezatíženost předchozími pracovními návyky, což zvyšuje otevřenost a přizpůsobivost nového zaměstnance vzhledem k pracovním zvyklostem a firemní kultuře. Další jejich podstatnou předností ve srovnání se staršími pracovníky je zpravidla i vyšší jazyková vybavenost a dovednost pracovat s počítačem nebo větší ochota se dál vzdělávat.

Přínos absolventů může mít ale podstatně komplexnější charakter. V širším kontextu představují absolventi nejen budoucí náhradu pracovníků odcházejících do důchodu, ale jejich příchod může příznivě ovlivnit věkovou strukturu a vést k omlazení pracovního kolektivu. Znalosti absolventů, které zahrnují novější technologie nebo teoretické poznatky, mohou být pro firmu zdrojem nových neotřelých pohledů na řešení pracovních problémů.

Doporučení pro příznivý start

Z předchozího textu je zřejmé, že situace absolventů na trhu práce není jednoduchá, na druhé straně však absolventi disponují i určitými přednostmi, které mohou jejich konkurenceschopnost na trhu práce zvyšovat. Podívejme se na některé z nich.

• Základními faktory, jež ovlivňují pracovní uplatnění absolventa, jsou dostatečná úroveň vzdělání a absolvování studijního oboru, který je z pohledu trhu práce perspektivní. Právě tato rozhodnutí tvoří základní rámec pro budoucí profesní dráhu a ovlivňují riziko budoucí nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti absolventů totiž stoupá s klesající úrovní vzdělání. Velmi diferencovaná je i situace v jednotlivých oborech a je možné ji zjistit. Proto by podmínka snadného uplatnění ve vystudovaném oboru měla být samozřejmou součástí procesu rozhodování o studiu.
• Důležitou a přitom dostupnou cestou ke zvýšení konkurenceschopnosti absolventů na trhu práce je rozvíjení těch dovedností, které jsou z pohledu zaměstnavatelů klíčové, a kde je možno získat ve srovnání s ostatními kategoriemi zaměstnanců určitou výhodu, to znamená především zvyšování jazykových znalostí a schopnosti pracovat s výpočetní technikou.
• Opačný přístup představuje omezení "tradičních nevýhod absolventů". Lepší výchozí pozici absolventa zajišťuje nejen získání praktických zkušeností v rámci praxe, ale i rozvoj komunikačních a prezentačních dovedností, které často nejsou na dostatečné úrovni, a snižují tak šance na získání pracovního místa, protože při přijímacím pohovoru hraje celkový dojem a schopnost prezentovat své přednosti významnou roli.
• Závěrečné doporučení se vztahuje k iniciativě samotného absolventa, která by měla zahrnovat různé oblasti od vyhledávání firem, u kterých je možné absolvovat praxi přímo ve studovaném oboru, až po aktivní přístup v hledání zaměstnání včetně přímého oslovování firem.

Autorky pracují v Národním ústavu odborného vzdělávání