Unie se opět pře o liberalizaci

/Od našeho zpravodaje/
Jen dva měsíce poté, co unijní summit odmítl podpořit úplnou liberalizaci služeb, se objevil další problém v ekonomické reformě. Více než polovina poslanců Evropského parlamentu chce zakonzervovat délku pracovní doby podle přání odborů a levicových politiků.
Liberalizace služeb a uvolnění pravidel pro délku pracovní doby přitom byly pilířem chystaných tržních změn. Unijní ekonomika měla dát lidem větší prostor pro osobní iniciativu a zbourat bariéry. Obavy ovšem převládly.
"Už nejméně rok žije v Evropě strašák amerického modelu ekonomiky. Poslední návrhy komise vedené Romanem Prodim, jež se projednávají až nyní, se berou jako snaha zavést anglosaské tradice do kontinentálního sociálního modelu. Je to nesmysl, ale lidé jsou ovlivněni názorem odborů a části levice," říká Katinka Baryshová z Centra pro evropskou reformu v Londýně.
V případě délky pracovní doby, kdy většina poslanců nesouhlasí s možností, aby si lidé mohli vybrat, zda chtějí déle pracovat, nebo si užít volna, je tato obava nejzřetelnější. Směrnice se měla původně projednat v Evropském parlamentu už loni. Kvůli červnovým volbám se odložila a komise pak čelila tlaku odborů a levice, že se tím ničí sociální Evropa.
"Odboráři hrozili stávkami. Francouzské odbory dokonce tvrdily, že chystaná směrnice o pracovní době ukazuje, že po rozšíření unie nastoupila cestu divokého kapitalismu. Politici se zalekli. Na jedné straně odborů a na druhé ekonomické výkonnosti zemí, kde by lidé pracovali víc než u nich," říká Marco Airaudo z Centra pro studium evropské politiky v Bruselu.
Státy, kde jsou silné odbory, což je právě případ Francie (která 35 hodinový pracovní týden už má) nebo Německa, proto tlačí k větší provázanosti unijní ekonomiky. Chtějí sladit podnikové daně, aby se snížila dravost nových ekonomik - české, maďarské nebo tří pobaltských republik. Jelikož v těchto zemích jsou nižší platy, lidé mají vůli pracovat déle.
"Zvlášť u mladé generace je vidět velká vůle pracovat déle. Mladí opomíjejí rizika plynoucí z delší pracovní doby," říká Richard Falbr, europoslanec za ČSSD, který bude hlasovat proti návrhu. "Je vždy sporné, zda lidé pracují déle dobrovolně. Pokud má zaměstnavatel možnost, vybere si člověka, který bude v práci víc. Tito lidé tak cíleně stavějí kariéru nad rodinu a volný čas."
Obava z dávání přednosti práci před rodinou je důvod, proč nechtějí směrnici umožňující větší flexibilitu na trhu práce poslanci z některých pravicových stran. Jsou to totiž křesťanští demokraté, kteří se rozhodli vést v následujících letech kampaň za posílení rodiny. Pokud by hlasovali pro návrh směrnice, byli by proti svému politickému programu.
"Je těžké jim vysvětlovat, že některé věci se nedají sloučit. Nelze zároveň mít ideální rovnoprávnost mezi ženami a muži na trhu práce, ideální rodinné vztahy a ještě dravou výkonnou ekonomiku," říká ovšem nejmenovaný činitel z Evropské komise.
Paradoxem je, že europoslanci se chovají jinak než politici z národních vlád, kteří flexibilnější pracovní prostředí chtějí. Hlavně kvůli potřebě snižovat veřejné výdaje, zvláště ve zdravotnictví. Europoslanci ale uvažují v rovině evropského sociálního modelu.
Komentář, str. 11


Návrhy změn délky pracovní doby v EU

Hlavní body směrnice navržené Evropskou komisí
Státy umožní svobodnou dohodu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli o pracovní době delší než 48 hodin týdně.
Neaktivní doba pohotovosti se bere za nepracovní čas.
Období pro vypočítání průměrné pracovní doby činí jeden kalendářní rok.
návrh španělského socialisty Alejandra Cercasa Alonsa, o kteréM má dnes hlasovat Evropský parlament:
Všechny státy mají bez výjimky maximální pracovní dobu 48 hodin týdně.
Doba pohotovosti je čas z hlediska zaměstnání aktivní, a tedy pracovní.
Období pro vypočítání průměrné pracovní doby činí čtyři měsíce.
Zdroj: Evropská komise a Evropský paRlament