Milan Fridrich: Unie má silný stát v genech

Unie má silný stát v genech

Ta teze není nová. Evropská integrace je prý tažena socialisty. Evropská unie je levicový projekt, a proto má tendenci dirigovat členské státy a vysávat jejich moc. Kdyby prý evropská integrace probíhala podle představ liberální pravice, žijeme ve větší svobodě. Tento názor zastávají kritici současné integrace. Patří k nim britští konzervativci nebo ODS.
Lze ale k evropské integraci použít přívlastek socialistická?

Socialismus, či tradice

Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová kdysi velmi trefně řekla, že Němci, Italové nebo Francouzi nemají s Bruselem ani "integrací" nových oblastí života problém jako Britové, protože nedůvěřují svým politikům. Zatímco anglosaský svět má své prověřené tradice, jež obstály i v moderním věku, Itálie vystřídala po druhé světové válce téměř šedesát vlád, ve Francii se etablovala za de Gaulla šestá republika a Německo si prý doslova bojí samo vládnout s ohledem na nacismus.
"Když jsem mluvila s prezidentem Mitterrandem a namítala, že Evropské společenství je příliš ochranářské a brání se volnému trhu, opáčil: ale samozřejmě, že je ochranářské, to je jeho účel," napsala ve své knize Roky na Downing Street. Mitterrand byl socialistou, to je pravda. To ale neznamená, že jeho postoj nesdílela i pravice.

Neztratíš, cos nikdy neměl

Problém liberálů na evropském kontinentu mimo anglosaský svět tkví v tom, že obviňují Evropskou unii ze ztráty něčeho, co ani v minulosti mimo Británii v Evropě v ryzí formě nebylo - volný trh a liberalismus. Snad jen s výjimkou obchodně zdatného kalvinistického Nizozemska.
Liberálové jsou ve většině evropských zemí nejslabší hlavní politickou formací. Moc si dělí především křesťanské strany a socialisté. Kde nejsou silné křesťanské strany, je občanská pravice. Španělsko nebo Itálie donedávna vůbec liberální pohled na svět "nebraly". Buď tam byly ony konzervativní strany žádající silný stát, nebo levice, která opět chtěla co nejsilnější stát. Tradice mocného a sociálního státu byla také v Německu, Francii, Belgii a rovněž ve skandinávských zemích.
Je pozoruhodné, že právě strany lpějící na silném státu začaly po válce podporovat evropskou integraci. Není to ale nelogické.
Kontinentální Evropa se díky velkému vlivu ideologií na státní zřízení neměla důvod evropské integraci bránit. Důvod je v důrazu na transcendenci. Křesťanští demokraté nebo křesťanští socialisté - strany na pravici neměly příliš problém identifikovat se s doktrínou, která dávala nad národní stát ještě jedno patro - společné orgány Evropské unie. V základech jejich ideologie totiž je jen málo argumentů, které by stavěly jednotlivce zcela nad "vyšší zájmy" společnosti nebo Evropy.

Silný stát. Zleva i zprava

Je jasné, že socialisté věřící v blahodárný svět přerozdělování a vyvažování volného podnikání vysokým zdaněním a solidaritou neměli na věc odlišný názor. Těžko by ho ale bez aktivní pomoci kontinentální pravice prosadili, kdyby se jednalo o liberální pravici. Obě ideologie jsou náchylné k velikášským projektům a líbí se jim budovat a utrácet.
Jak už psal kdysi sociolog Max Weber, kontinentální Evropa vytvořila státního otesánka, který stále nemá dost, a míra peněz, jakou má moderní stát k dispozici, nebo způsob, jakým organizuje občany, nemá v historii obdoby. Horší už byly skutečně jen totalitní komunistické režimy.

Superstátem ke svobodě

Skeptik by nyní mohl dodat: a tak konzervativní a občanská pravice se socialisty vybudovala ještě větší monstrum, než jakým byl Weberův národní a sociální stát. A tady se události skeptikům vysmějí. Kouzlem nechtěného právě poměrně nezávislý unijní orgán - Evropská komise, již tak nenáviděla Thatcherová - spustil liberalizaci měrou, jakou Evropa neznala.
Začalo to jednotným trhem, potíráním státní pomoci podnikům, prosazováním práv občanů i proti národním státům a postupně se uvolnila většina bariér. V duchu tradic ale také vznikly projekty na společnou bezpečnostní, zahraniční nebo justiční politiku.
Je tedy unie socialistický projekt? Není. Unie vychází z kontinentálních politických tradic a pomalu je mění. Kdyby v Evropě bylo osm Británií, asi by vypadala dnes jinak. Ale to je jen sen, i když se nám může sebevíc líbit.