Parkoviště před nákupním centrem Kupec je plné aut. Kdo z obyvatel Jekatěrinburgu či návštěvníků z jiných částí Uralu či ze Sibiře chce udělat pořádný nákup potravin, může zamířit právě do tohoto vůbec největšího obchodu v oblasti.
Sortiment je tak obrovský, že se nad ním zatočí hlava i Středoevropanovi. Je tu padesát pět tisíc druhů zboží, denně přijíždí 150 nákladních aut, aby tu vyložila svůj náklad zahraničního i domácího původu.
Příslovečná špička pyramidy se však až tolik neliší od běžných obchodů. Ve městech jsou lidé zajištěni veškerými potravinami, nutno podotknout, že i na české poměry poměrně drahými, a v podstatě jich na trhu není nedostatek. "Trh je potravinami nasycený. Dnes představují čtyřicet osm procent maloobchodního obratu," hodnotí situaci oblastní ministryně hospodářství a práce Galina Kovaljeva a dodává: "Alkohol má na obratu deset procent".
Stačí nahlédnout do obchodů, kde na regálech stojí úctyhodných 6,5 tisíce druhů alkoholických nápojů. Vodka je ruské výroby, částečně ukrajinská. Přes padesát procent vína se importuje, ruští spotřebitelé nejraději pijí francouzská, italská a španělská vína, žádaná jsou argentinská, chilská a africká vína. Začínají ale projevovat zájem i o ruské značky.

V poslední době se spotřebitelské zvyklosti začínají výrazně měnit. "V uplynulých třech letech se snížila spotřeba tvrdého alkoholu, vodky a koňaku. Dnes je podíl tvrdého alkoholu v celkové struktuře spotřeby alkoholu šedesátisedmiprocentní. Zbytek připadá na víno, které je stále populárnější. Pivo se v Rusku nepovažuje za alkohol, licencování se nereguluje zákonem, prodává se volně ve všech obchodech," poukazuje na nové trendy Galina Kovaljeva. Právě pivu přicházejí Rusové postupně stále více na chuť, takže Rusko je podle odborníků spolu s Čínou jedním z nejperspektivnějších trhů. V posledních letech investovala proto v Rusku většina velkých západních pivovarských společností. A tak kromě rostoucího vývozu se tu každoročně staví nové licenční pivovary.
A jak si stojí české pivo? Rusové ho považují ho za nejlepší na světě. Tvrdí to alespoň anketa serveru www.zapivom.ru, podle níž se takto vyjádřila více než polovina hlasujících. "České pivo mají ruští spotřebitelé skutečně rádi již dlouhou dobu. Konkuruje mu německé pivo, což se bohužel nedá říci o ruském pivu, které může konkurovat cenou, ale nikoliv kvalitou," dodává k oblibě zlatého moku Galina Kovaljeva.
Není divu, že na tyto hlasy slyší i české pivovary, takže třeba ve zmíněném nákupním centru Kupec se mezi stovkami druhů piva snaží přítomné oslovit i desítka českých značek. Některé z nich, jako je například Zlatopramen, který vsadil i na masívní reklamu, nabízejí zajímavou cenu. Jiné, dražší značky, jako jsou Budvar, spoléhají na to, že je ruský zákazník zná.
Znamená tedy nasycený ruský trh plný konkurence, že čeští potravináři tu nemají šanci se svými produkty? "Rozšíření sortimentu je samozřejmě možné, například v konzervovaných či mražených potravinách. Je ale třeba důkladně analyzovat trh. Pokud se z Česka objeví zajímavá nabídka, jsme ochotni ji prozkoumat," říká povzbudivě ministryně.

Spotřebitelský trh na Urale se mění i v tom, že lidé začínají masově nakupovat průmyslové zboží. "Dnes potraviny představují čtyřicet osm procent maloobchodního obratu. Tento podíl se však snižuje na úkor nepotravinového zboží, po kterém neustále roste poptávka," poukazuje na další trend Galina Kovaljeva.
Tento zájem je způsoben zvyšujícími se příjmy obyvatel a jejich zlepšující se životní úrovní, ale i tím, že banky začaly aktivně poskytovat úvěry.
Nakupuje se proto daleko více i bytové zařízení, oblečení a obuv. V Jekatěrinburgu se také objevila spousta nových obchodů s elektronikou, v prodejních halách překvapí nepřeberné množství mobilních telefonů, moderních televizorů či laptopů.
Jekatěrinburské ulice jsou také nezřídka ucpané novými automobily všemožných značek. "Jen vloni se ve Sverdlovské oblasti, kde žije 4,5 miliónu lidí, prodalo padesát pět tisíc automobilů. Dosud se neprodávalo víc než čtyřicet tisíc vozidel ročně," uvádí k poptávce po autech oblastní ministr mezinárodních a zahraničněekonomických vztahů Viktor Kokšarov. Dnes, pokud někdo chce koupit vozidlo známé značky, musí ho v Jekatěrinburgu objednat dva až tři měsíce předem.

Na Sverdlovskou oblast připadá čtyřicet dva procent obchodního obratu celého Uralu. Přijíždějí sem totiž návštěvníci i ze vzdálenějších regionů či ze Sibiře. I tím je pro automobilky toto místo přitažlivé.
Na přelomu dubna a května se ve městě otevřely dva autosalóny, jeden společnosti Peugeot a poprvé v Rusku se tu představilo Porsche. "Porsche se chystal letos prodat padesát vozidel. Jen při samotném otevření prodejny bylo prodáno deset vozidel," poukazuje Galina Kovaljeva na kupní sílu bohatší části společnosti.
V oblasti se prezentuje auto Škoda, vloni si ji obstaralo 153 Rusů. Pro škodovku je povzbudivé, že si ji oblíbili místní podnikatelé a lidé v produktivním věku mezi třiceti až čtyřiceti lety a sedmdesát procent majitelů chce tento vůz znovu. Ruský trh je navíc perspektivní a během příštích let se očekává až trojnásobné zvýšení poptávky.
"Ovšem konkurence je tu velmi ostrá. Kromě některých amerických aut jsou tu k dostání všechny značky a mají zde rovněž své dealery," poukazuje na specifikum trhu ředitel prodeje Škody v Jekatěrinburgu Andrej Kononov, který má na ruské zákazníky poněkud neotřelý názor. "Dříve byl nákup svátkem, nyní je to už běžnější věc. Sedmdesáti procentům Rusů je přitom jedno, jaké auto si koupí. Škoda je spíše mužská záležitost, na rozdíl například od Peugeota, který je žensky emocionálnější záležitostí," dodává Andrej Kononov.

Mimo piva a škodovky Rusové znají i další české zboží. "Již tradičně se cení české sklo a křišťál, oblíbené jsou lustry. Vzpomíná se na českou obuv, jako na velmi kvalitní," říká ministryně Kovaljeva.
"Bohužel jsme v posledních letech ztratili obchodní kontakty, které se začínají teprve nyní vytvářet. Ruští spotřebitelé prostě české výrobky neznají. Musíme se proto vzájemně poznat a zjistit, jak vypadají naše trhy," uzavírá Galina Kovaljeva.


Hokejisté a fotbalisté: pryč s předsudky

Česko se mezi Rusy již tradičně spojuje s botami, pivem a lázeňskými pobyty v Karlových Varech. Nyní Češi mají dalšívýznamný obchodní artikl, české sportovce. Ti si mezi Rusy v řadě míst vysloužili obdiv a vcelku dokázali zlepšit image naší země.
Dosavadním vrcholem pronikání českých sportovců do Ruska je úspěšné působení jedné z největších hokejových hvězd Jaromíra Jágra v ruské lize. Jeho hráčská historie je zde krátká, leč bohatá.
Ovšem předtím se odvážil podepsat smlouvu o působení v zemi s mnoha negativními přívlastky bývalý vítkovický trenér Vladimír Vůjtek. Byl v tom kus odvahy, neboť pro mnohé šlo o neznámé prostředí jak z hokejového, tak i společenského hlediska.
Vůjtek se stal prvním zahraničním trenérem v tamní superlize a hned v úvodním ročníku 2001/02 získal s týmem Lokomotiv Jaroslavl mistrovský titul. Do týmu si tehdy přivedl prvního českého hráče Jana Peterka. Ten se odvděčil kvalitními výkony a skončil na třináctém místě kanadského bodování základní části superligy, v play-off byl dokonce sedmý.
Obojek předsudků pomohli však sejmout již před lety majitelé týmu Avangard Omsk, spolu s jaroslavlskými kolegy. Možná trochu zariskovali, neboť pro Rusy byl český hokej na mezinárodní úrovni úhlavním nepřítelem už ze sovětských dob. Přesto ruští bossové neváhali nabídnout značné částky českým celebritám. A tak se v roce 1991 v Omsku sešla legendární kladenská dvojice Pavel Patera, Martin Procházka, k níž po půlroce přibyl další reprezentant Tomáš Vlasák.
Mezitím se k angažování Čechů odhodlala i Moskva. Centralnyj sovjetskij klub armii (CSKA) býval symbolem toho, jak tuhá totalita zasahuje i do sportu. V době, kdy tam přestupoval brankář Dušan Salfický, už to dávno nebyla pravda. "Máme k dispozici lidi, kteří umějí mluvit česky a kteří nám se vším pomáhají. V komplexu je prakticky všechno - posilovna, sauna nebo restaurace. Jsou to byty panelákového typu, dobře zařízené. Takže jsme tu maximálně spokojeni," vyslal tehdy signál domů, aby se přidali další krajané.
Nabídka výrazně lepších smluv, než jaké měli v českých klubech, a rychlá ztráta varovného instinktu před nebezpečným a nepřátelským prostředím společně uvolnily stavidla širšímu proudu trenérů a hráčů východním směrem. Později zesnulý kouč Ivan Hlinka se stal dokonce miláčkem v Omsku. "Líbil se nám tím, že se nehnal příliš za penězi. Chce hlavně pracovat a ukázat, že je dobrý," pochvaloval si prezident klubu Anatolij Bardin.
Když to šlo s hokejisty, přidal se i fotbal. Přestože v tomto sportu je větší konkurence, a to jak mezi kluby a bohatými ligovými soutěžemi, tak na hráčském trhu, je dosavadní česká stopa v ruské stepi poměrně výrazná. Roli průzkumníků převzali v zimě 2002 Martin Hyský a Erich Brabec, jejichž angažmá v Dynamu Moskva odpovídalo jejich průměrné výkonnosti, ale první krok to byl.
O rok později přišlo další překvapení. Do CSKA Moskva, podporovaného tehdy magnátem Jevgenijem Giněrem, odešel ze Sparty její tehdejší nejlepší muž Jiří Jarošík za rekordní částku soutěže. Neoficiálně se odhadovala na 120 až 150 miliónů korun. Vysoký záložník byl později výhodně postoupen anglické Chelsea a lepší český fotbalista od té doby v Rusku nepůsobil. Jejich počet se dokonce v uplynulém ročníku snížil, ale dobrý dojem zůstal. Například když Jarošík pozval do Českého domu spoluhráče na kachnu s knedlíky a pivo, média se rozplývala v oslavných článcích na jeho adresu.
Určitě vyznamenáním pro český fotbal je nabídka, kterou dostal Vlastimil Petržela trénující petrohrad ské fotbalisty a již s díky odmítl. "Nechtěl jsem odejít od rozdělané práce. Třeba to za tři roky vezmu," komentoval možnost stát se trenérem ruské fotbalové reprezentace.

Text: Josef Káninský