Nepochopené rituály neznámé kultury

Nepochopené rituály neznámé kultury

Anglický spisovatel Nick Hornby se ve své knize Fotbalová horečka vyznává z ryzího fanouškovství. Příznivec Arsenalu v ní zachytil vlastní zážitky z návštěv jednotlivých zápasů, jejichž průběh i vnější okolnosti si pamatuje v překvapujících detailech. Zároveň se zamýšlí nad fenoménem fotbalu v sociologických a psychologických souvislostech. V mnoha ohledech jsou jeho zkušenosti a postřehy obecně platné, v jiných vystupují na povrch ostrovní specifika, jež jsou na kontinentě nezvyklá. Do této kategorie patří i pasáže věnované tragédii na Heysel stadiónu.
Hornby se považuje za fanouška slušného a racionálního, ačkoli přiznává neustálé podléhání emocím. K násilí sám sklony nemá, dokáže sám sebe ironizovat a sarkastický je například i vůči snahám britské premiérky Margaret Thatcherové zavést registrační karty.
Přesně dokáže vystihnout i vliv alkoholu na chování davu. S chápavou nostalgií komentuje velkou proměnu stadiónů, z nichž zmizela místa k stání. Chápe bezpečnostní důvody, ale dokáže dát modernizaci prostředí i do souvislosti se strategií klubových a svazových manažerů mít v publiku příslušníky movitějších vrstev, kteří víc utrácejí.
Ke sledování finále Ligy mistrů 1985 pozval tehdy osmadvacetiletý Hornby své italské studenty ze školy pro cizince, kde učil. Přiznává, že stále cítí trapnost při vzpomínce na společný zážitek. Úryvek z jeho textu, vydaného nakladatelstvím BB art v roce 2001 v překladu Richarda Podaného, je dokladem hluboké znalosti problematiky:
"Překvapivé nakonec bylo, že smrt všech těch lidí zavinilo něco tak neškodného jako hraný výpad, rituál, při němž se masa fanoušků rozběhne proti fanouškům soupeře. V Anglii to provozují mladiství fanoušci a účelem není nic jiného než vylekat protivníka a pobavit se. Jenže příznivci Juventusu, z valné části pěkně oblečení muži a ženy ze středních tříd, tohle nevěděli, a proč by taky měli? Když uviděli, jak se na ně žene dav řvoucích anglických chuligánů, ztratili rozvahu a rozběhli se ke kraji své sekce. Stěna se zhroutila a v následujícím zmatku byli lidé umačkáni k smrti. Je to skutečně příšerné, takhle umřít, a my jsme se na to museli dívat.
Někteří z fanoušků Liverpoolu, které pak zatkli, z toho určitě byli upřímně celí pryč. V jistém smyslu nespáchali jiný zločin, než že se chovali po anglicku: všechny ty lidi nezabilo nic jiného než rituály jejich kultury, ovšem vytržené z kontextu a přenesené do míst, kde jim druzí prostě neporozuměli. Brian Glanville v knize Mistři Evropy píše, jak naprosto belgickou policii překvapilo, že rvačky začaly už před zápasem, ačkoli jediný telefonát na náhodně zvolenou policejní stanici ve větším anglickém městě by jim v tom udělal jasno." (kay)