Sociálně slabí tvoří na školách menšinu
Středoškoláci z rodin s nízkými příjmy mají mnohem menší šanci, že se ve Spojených státech dostanou na vysokou školu než jejich bohatší spolužáci, kteří dosahují někdy i horších výsledků při výstupních testech.
Tento závěr, ke kterému dospěli účastníci konference pořádané loni v New Yorku neziskovou vzdělávací společností Century Foundation, nyní čísly dokládá i statistika zveřejněná v americké ročence U. S. Report. Na 146 prestižních univerzitách připadá na jednoho studenta, jehož rodiče vydělávají do 40 tisíc dolarů ročně, 25 "bohatých" studentů majících rodiče s dvojnásobnými příjmy.
Ekonomové a vědci z amerických univerzit se shodují, že je třeba tento rostoucí rozdíl mezi vysokopříjmovou skupinou lidí a těmi, kteří se na školy nedostanou a pak dosáhnou jen na málo odměňovanou práci, zastavit. Podle odborníků k "propasti" mezi bohatými a chudými přispívají i elitní univerzity, které přijímají jen málo studentů ze sociálně slabých rodin.
"Zvětšující se propast mezi dětmi bohatých a chudých je jedním z nejvážnějších problémů na domácí scéně, kterým čelíme. Chtěl bych ale ujistit, že Harvard je otevřený talentům, ať pocházejí z jakéhokoli prostředí," prohlásil prezident prestižní univerzity, Lawrence Summers.
Pořadatel newyorského setkání Richard Kahlenberg vidí smysl podobných prohlášení v tom, že se elity alespoň shodují v tom, že "pozitivní diskriminace studentů z chudých rodin má smysl".
Po roce nyní Kahlenberg uvádí, že některé univerzity jako Yale či Harvard již od nového roku nevyžadují po talentovaných studentech, jejichž rodiny ročně dosahují jen čtyřicetitisícových příjmů, placení školného. Počet těchto studentů také oproti loňskému roku na těchto univerzitách v prvním ročníku stoupl o jednu pětinu.
Tato zlepšení ale stále nejsou dostatečná. Podle statistik jsou na 19 nejlepších univerzitách chudší studenti zastoupeni jen 11 procenty.
Bývalý prezident Princetonu William Bowen se přitom nedomnívá, že by příčinou menšího počtu chudších studentů na univerzitách byl jejich slabší prospěch. "Studenti z chudších rodin, ač dosahují stejného počtu bodů v testech jako například preferovaní atleti, se nakonec na školu dostanou jen ve 37 procentech případů, zatímco u sportovců je to 77 procent," argumentuje Bowen ve své zprávě.
Bowen tuto nerovnost přičítá i nechuti některých škol přijímat chudší studenty z důvodu omezených finančních prostředků, jež univerzita ve formě grantů může studentům nabídnout.
K prohlubujícímu se rozdílu mezi bohatými a chudými přispívá v USA ještě jiný jev. Stále totiž přibývá studentů, kteří po několika semestrech studií zanechávají a odcházejí raději pracovat. Zatímco tak například v 60. letech opustil kvůli okamžitému výdělku vysokou školu jen jeden z pěti studentů, v současnosti je to již každý třetí. Podle listu New York Times se tento fenomén týká právě lidí pocházejících ze slabších sociálních vrstev společnosti.
Deník dopad takového počínání ilustroval na příkladu třicetiletého Andyho Blevina, který před deseti lety odešel ze školy právě proto, že se mu líbila mzda 6,75 dolarů na hodinu, kterou dostával na své tehdejší brigádě. Po letech ale Blevin svého rozhodnutí lituje. Se svým vzděláním totiž jako manažer dosáhne jen na průměrný výdělek 35 tisíc dolarů ročně. S vysokoškolským diplomem však lidé na jeho postech vydělávají dvojnásobek, dodal New York Times.
