Tomáš Prouza: Je nezbytné změnit pravidla podnikání bank

Když Ministerstvo financí před dvěma týdny položilo na stůl náměty na změny v bankovním sektoru a pozvalo k diskusi o potřebných úpravách všechny zúčastněné, strhla se bouře nevole.
Jedním z hlavních argumentů bylo tvrzení, že jakékoliv úpravy pravidel podnikání bank na českém trhu jsou v Evropě nevídané a odporují zvyklostem západní Evropy, ke které se chceme přiblížit.
Opusťme ale rovinu prohlášení a podívejme se na fakta. Uvidíme, že návrhy Ministerstva financí na větší transparentnost, srovnatelnost a mobilitu klientů ani zdaleka nejdou nad přísné úpravy některých zemí. Je proto v zájmu všech dohodnout se na takovém řešení, které by vyvážilo oprávněné zájmy klientů i bank a které by minimalizovalo náklady - ty finanční i ty na nedobré pověsti finančních institucí.

(Ne)konkurenční Evropa

Častým argumentem proti návrhům Ministerstva financí je, že konkurence u nás funguje stejně dobře jako kdekoliv jinde v Evropě. Ale co když nefunguje ani v Evropě?
Toto není žádná kacířská myšlenka, ale oficiální názor Evropské komise (EK). Právě toto pondělí EK oznámila formální zahájení prošetřování úrovně konkurence v retailovém bankovnictví a v pojišťovnictví a naznačila, že vedle potenciálních sankčních opatření vůči jednotlivým institucím lze očekávat i legislativní změny.
EK zahájeným šetřením reaguje na řadu negativních informací o selhávání konkurence a reaguje na evropské poměry nečekaně rychle - první předběžné závěry z právě zahájené analýzy hodlá publikovat do konce letošního roku a v průběhu roku příštího zkoumat další oblasti finančních služeb. Poprvé v historii bude komisařka odpovědná za oblast hospodářské soutěže koordinovat svá šetření s komisařem odpovědným za vnitřní trh (včetně finančních služeb) a veškeré změny připravovat společně.
EU upravuje také některé ceny bankovních služeb. Tak například ve všech zemích eurozóny (a také ve Švédsku) platí od roku 2001 nařízení o přeshraničních platbách v euro. Na jeho základě musí banky v rámci Evropské unie zpoplatňovat retailové platby do výše 12 500 eur stejným poplatkem, ať už jde o platbu v rámci jednoho státu, nebo o platbu přeshraniční. EK chce navíc zvýšit limit na 50 000 eur, a podpořit tak intenzívnější konkurenci bank při oslovování klientů v jiných zemích.

Rakousko - sliby platí

České bankovní poplatky jsou často srovnávané s těmi rakouskými. Srovnat je ale potřeba i další podmínky. V Rakousku sice neexistuje přímá regulace bankovních poplatků, ale přesto existují přísná pravidla. Rakouský Nejvyšší soud totiž rozhodl, že se v případě již uzavřených smluv o účtu nesmí jednostranně zvyšovat bankovní poplatky. Jedinou výjimkou jsou zvýšení ovlivněná skutečnostmi mimo kontrolu banky, tedy například o započtení dopadů inflace, zvýšení poštovného či zvýšení poplatků korespondentských bank v třetích zemích.
Jen za takových okolností může banka poplatky jednostranně zvýšit. Smlouva musí navíc přesně definovat, které externí faktory výši poplatků ovlivní a banka je povinna v případě poklesu externích nákladů okamžitě snížit i poplatky účtované klientům.

Španělsko - regulátor bdí

Španělsko bezpochyby není zemí, která by byla pověstná vysokou mírou regulace. Banky zde mohou samy určovat výši poplatků, ale musí o nich jasně informovat. Zdali tak činí, nebo ne, posuzuje bankovní regulátor. Bank Espaňa kontroluje "řádnost, jasnost a srozumitelnost" ceníků a informačních brožur a dokud je neschválí, není možno nový ceník aplikovat. Nejde navíc o nijak formální posouzení - ze 424 žádostí v roce 2003 měla španělská centrální banka výhrady k 204 návrhům! V zájmu transparentnosti a srovnatelnosti podmínek jednotlivých bank vede centrální banka aktuální sazebníky také na webu a nabízí tak možnost rychlého srovnání všech nabídek.

Keltský tygr v akci

Oblíbeným příkladem země přívětivé pro podnikatele je Irsko. Alespoň tam by tedy neměla existovat žádná regulace. Nebo že by i tam?
Možná překvapivě je v Irsku ochrana spotřebitele na finančním trhu tématem, kterému se věnuje velká pozornost a regulace bankovních poplatků je zde zavedena od roku 1989. Irský regulátor (Irish Financial Services Regulatory Authority, IFSRA) sleduje výši poplatků a pravidelně je v roli zákazníka testuje. Banky musí oznamovat IFSRA všechny změny bankovních poplatků a nechat si je schválit. V řadě případů IFSRA veřejně požadovala, aby banka od zvýšení poplatků upustila, a výrazně tak přispěla k omezenému růstu bankovních poplatků. IFSRA rovněž dohlíží na to, aby banky před samotným zvýšením poplatků jejich nárůst avizovaly prostřednictvím inzerátu v tisku.
Jak je vidět, otázka bankovních poplatků trápí celou Evropu a ani země, pověstné svou přátelskostí vůči podnikatelům, neváhají v případě potřeby zasáhnout. Ke změnám musí dojít i v České republice - a jak ukazují příklady silného rakouského, španělského i irského bankovního sektoru, transparentní a srovnatelné podmínky pro klienty bankovnictví nepoškozují. Právě naopak.

Autor je náměstkem ministra financí