Politici si drží své výsady a neberou nás vážně
Proti lidovým protestům na náměstích jsou už poslanci a senátoři imunní. Jan Hron, který na Univerzitě Karlově studuje bohemistiku, a jeho spolužák Jakub Jareš, který se věnuje politologii, proto zkusili jinou metodu. Důsledně po všech senátorech a poslancích požadují, aby jim písemně odpověděli, jak chtějí naložit se svými výsadami.
HN: Proč jste se do této akce pustili?
Hron: Vadí nám, jak vypadá politická kultura. Politici se tím termínem rádi zaštiťují, ale v zásadě s tím nic nedělají. Řekli jsme si, že je potřeba vybrat několik konkrétních věcí, jako je například imunita, střet zájmů a náhrady a po těchto malých krocích jejich chování změnit.
Jareš: Česká politika se nám už delší dobu jeví jako nejasná, řekl bych až rozpatlaná. Je to věc, která volá po změně. Dělali jsme už akce při oslavách 17. listopadu, ale to nezabralo.
HN: Dotazník bude podle vás účinnější než happening?
Hron: Happening trvá několik hodin, ale tohle má být práce na delší čas. Chceme se s politiky i scházet a snažit se je přesvědčit, aby některé zákony změnili.
Jareš: Za dílčí úspěch považujeme, že se nám podařilo už teď přesvědčit několik senátorů, aby pro omezení imunity i dalších výsad hlasovali.
HN: Co když ale dříve doděláte školu, než změníte politickou kulturu?
Jareš: To se může stát, například debaty o omezení imunity budou podle našich odhadů dlouhé. Zrovna toto je ale věc, kterou si chceme pohlídat až do úplného konce.
HN: Vy jste si mysleli, že vám politici odpoví rychle a pospíší si také se změnou zákonů?
Jareš: Překvapilo nás, že poslanci i senátoři odpovídají mnohem méně, než jsme předpokládali. Odhadovali jsme, že od začátku dubna do konce června budeme mít všechny odpovědi pohromadě a že budou stačit nanejvýš dvě nebo tři urgence. Jak se ukazuje, tak to úplně nestačí.
Hron: Zarazilo nás myšlení politiků. Řada z nich totiž i při osobních schůzkách uvažovala tak, že když už mají jednou nějakou výhodu, tak se jí nechtějí zbavit. A když za nimi přijde někdo zvenku, tak neberou takového člověka moc vážně. Mají pocit, že nemáte potřebný mandát a že oni politici už toho dělají dost a měli by se snažit i ti ostatní. Nestačí jim, že za nimi jdete jako člověk, který je volí. Když se toto všechno sečte dohromady, tak je náprava politické kultury hodně zabedněná.
HN: Chystáte se sami aktivně vstoupit do politiky?
Jareš: Zatím studuji a chci dodělat školu. Teprve až budu mít nějaké zkušenosti i ze života, tak se o tom dá uvažovat. Politiky by se ale měl účastnit skoro každý, vždyť to není jen Senát nebo sněmovna. Ta česká odtažitost od politiky mi připadá absurdní.
Hron: Nevylučuji, že se budu chtít také třeba někdy do Poslanecké sněmovny dostat. Ale nechtěl bych se tam dostat takhle mladý, mám pocit, že by mě to mohlo semlít.
