Dánové exportují sperma

Dánové exportují sperma

Pokud v některé části světa budou děti více blonďaté a vyšší než ostatní, najde se vysvětlení. Dánské přímořské letovisko Arhus se stalo místem, kde sídlí největší spermobanka na světě.
Desítky studentů z místní univerzity i z nepříliš vzdálené Kodaně přicházejí do budovy firmy Cryos International. Po absolvování nezbytných zdravotních prohlídek a testů odevzdávají honorovaný příspěvek. Dostanou padesát eur.
Zmrazené sperma potom putuje do 40 zemí světa. Například do Spojených států, do Španělska či do Itálie. Firma už stihla otevřít první pobočku v New Yorku, kde sbírají žádosti o zplození potomků skandinávských dárců.
Jejich přibližné charakteristiky nabízejí i internetové stránky firmy Cryos. Dozvíte se, že mladík jménem Thor, Jens či Arve měřil 1,85 metru, měl modré oči, bavila jej latinská salsa i badminton. Mluví anglicky a německy. Většinou je připojen odkaz na jeho univerzitní studia.
"Nejde o to, že by si budoucí rodiče hledali na internetu nějakého supermana," vysvětlil listu International Herald Tribune ředitel firmy Ole Schou. "Chtějí se pouze se svým dárcem pomocí nějakých detailů identifikovat."
Připouští, že obchodu prospívá nenápadná asociace na dánskou historii. Každý si vybaví vikingské válečníky a s tím spojenou mystiku, která oslovuje zákazníky v mnohých koutech světa.
Jsou tu i další důvody, proč se obchodu se spermatem daří zrovna v Dánsku. Je tu dlouholetá liberální tradice, otevřenost vůči choulostivým sexuálním otázkám, právní záruka anonymity. Od roku 1987, kdy firma vstoupila na trh, napomohla přibližně deseti tisícům porodů na celém světě.
Jinde v Evropě přitom dárci chybějí. S nedostatkem dárců vajíček a spermií se potýká například Klinika reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně. Do centra docházejí průměrně jeden či dva dárci spermií za měsíc. Centrum by potřebovalo asi pětinásobně více dobrovolníků. Ještě horší je to s vajíčky.
"Kvůli komplikovanému dárcovství u žen máme ročně jen asi deset dárkyní," řekl novinářům ředitel kliniky David Rumpík. "Ze začátku chodilo hodně dárců, hlavně studentů zlínské univerzity, teď jich chodí mnohem méně," uvedl. Muži, kteří mohou darovat spermie až čtyřikrát do měsíce, dostávají za dárcovství 500 korun.
Dárců už se nedostává také ve Švédsku, Norsku, Švýcarsku či Nizozemsku, tedy v zemích, kde již negarantují anonymitu dárců. Děti, které se narodily zásluhou dárců, to oceňují. Mají možnost poznat své biologické rodiče.
Dárci to vnímají z opačné strany. Představa, že by je mohlo oslovit třeba dvacet či třicet jejich biologických dětí, je značně znervózňuje. Trhu v Dánsku, kde něco podobného nehrozí, to ale jenom prospívá.
Limitem je tedy pouze počet dětí, kterým může dárce pomoci na svět. V Dánsku to je 25 dětí, jinde se většinou drží pravidlo okolo desítky. Zaznamenává se i pravděpodobnost úspěchu, že příjemkyně spermatu otěhotní. Úspěšnost se pohybuje od 12 do 31 procent, tedy poměrně vysoko. Mimo jiné je to zaručeno tím, že klinika pracuje jen s ideálními dárci. Po vstupních testech projde pouze asi desetina všech původních zájemců.