I pro boj s pověrami musíme být schopni seriózní analýzy

I pro boj s pověrami musíme být schopni seriózní analýzy

I když se s kolegou Zlatuškou v mnoha věcech shodnu (například v otázce nutnosti zavedení školného na vysokých školách), jeho příspěvek Mýtus o scházejících inženýrech mě poněkud rozčílil a donutil reagovat.

K čemu špatné vzdělání?

Hrubě účelově vybraná statistika z Velké Británie mne v žádném případě nepřesvědčuje o tom, že v České republice je inženýrů - techniků dostatek. Pan senátor je hlavním propagátorem neustálého zvyšování počtu vysokoškolských studentů v České republice bez ohledu na obor, který studují. Nemohu s touto tendencí souhlasit. Je přece jen důležité, co vlastně naši vysokoškoláci vystudují. Zástupy nekvalitně vzdělaných ekonomů, sociologů a dalších v České republice utěšeně rostou.
Především je žádoucí při argumentování zahraničními údaji respektovat určitou přiměřenou srovnatelnost podmínek vývoje. Při srovnání dlouholeté vedoucí světové velmoci, po staletí exploatující nerostné bohatství značné části světa, ovládající světový obchod i politiku, včetně kulturních a sociálních aspektů, s malou zemí, jejíž hospodářský vývoj byl po staletí určován zájmy mocnějších sousedů a vytvořené hodnoty byly především produktem konkrétní technické činnosti, lze značné rozdílnosti pochopitelně očekávat.
Více pozornosti si však dle mého názoru zaslouží skutečnost, že podle údajů European Innovation Scoreboard 2003 je podíl absolventů přírodovědných technických oborů v České republice - pouhých 5,6 procenta - několikanásobně nižší než ve vyspělých evropských státech (již zmiňovaná Velká Británie, Francie) a přibližně poloviční, než činí průměr Evropské unie.

Vláda není diletantská

Za naprostou nehoráznost považuji tvrzení autora, že technické obory nejsou již dávno motorem rozvoje vyspělých ekonomik. Vždyť naše současná civilizace je civilizací převážně technickou, technikou je dokonce i výpočetní technika. Je naopak otázkou, zda postupné ubývání humanitních a kulturních aspektů naší současnosti nesignalizuje potřebu hlubší sebereflexe humanitních oborů.
Také jsem byl značně iritován poznámkou "(sic!)" v souvislosti se zařazením strojírenství mezi prioritní výzkumné oblasti. Nepřipadá mi příliš seriózní, když se rozhodnutí, které mimochodem schválila Rada vlády pro výzkum a vývoj, vydává téměř za příklad diletantství. Pikantní na celé věci je skutečnost, že pan senátor Zlatuška v této radě dříve také pracoval a přesto nedokázal o svých názorech přesvědčit.
Nejsem příznivec diskusí, v nichž jsou názory oponujících paušálně degradovány na "mýtus" a jejich nositelé na sběratele čestných doktorátů a autory pseudoekonomických úvah, jak kolega Zlatuška naznačil v článku pro Právo (Mravenci a sloni u nás a ve světě, 21. června).

Móda a konjunktura

Ani teze, že poptávka českých maturantů velmi dobře odpovídá možnostem budoucího uplatnění, nereflektuje skutečnost celou, nýbrž jen její část. Velmi významně se zde totiž mohou uplatňovat vlivy cílené mediální propagandy, proměnlivé módnosti a dočasné atraktivity i přechodné vlivy konjunkturální. Základní aspekty podpory vysokoškolského vzdělávání státem proto i nadále zůstávají otevřeným úkolem pro podrobnější analýzu z hlediska pedagogického i všech vědních oblastí.
Autor, senátor, je prorektorem VŠB TUO