Náš zájem: nerozbít EU na jádra
Zatímco naprostá většina evropských politiků přemýšlí o východiscích z dnešní situace, kdy Francie a Nizozemsko odmítly evropskou ústavu a Evropská unie se následně nedohodla na své další finanční perspektivě, extrémní levice či národovecká pravice jásají. Oba politické proudy, které dominovaly evropským dějinám 20. století, zcela správně cítí, že je proces evropské integrace postupně dostává na okraj politického dění. Proto ta neskrývaná radost.
Mají pocit, že integrace probíhající v Evropě již 50 let konečně dostala smrtelnou ránu a že kolo dějin se začne otáčet zpět ke světu, v němž konfrontace, ať třídní či národní, je jediným hybným mechanismem politiky a dějin. Už ani není třeba vymýšlet složité postupy k rozkladu unie, jakým byl například návrh prezidenta Klause na přijetí Kazachstánu. Mají pocit, že Evropskou unii teď stačí jenom popostrčit a rozpadne se sama. Nadšení z Hradu věrně sekunduje i stínový ministr zahraničí za ODS Jan Zahradil, naposledy v článku Ztuhlé jádro unie je k ničemu (HN 12. července), v jehož závěru formuluje jakýsi program pro postup České republiky v nastalé situaci.
Nechtějme být v evropském jádru, dovozuje Zahradil, protože to znamená nechat se zatáhnout do nákladného sociálního státu, neudržitelné společné zemědělské politiky apod. Měli bychom raději usilovat o pružnou, deregulovanou, vícerychlostní integraci s více evropskými "jádry".
Co nám to vlastně stínový ministr zahraničí navrhuje? Být v nějakém jiném jádru než v tom, v němž se odehrává dnešní, byť zoufale zastaralá společná zemědělská politika, znamená vyjmout naše zemědělství, a tím i v zásadě celý náš potravinářský průmysl, z evropského jednotného trhu. To je ovšem jenom bezprostřední důsledek. V návaznosti bychom v této logice vytváření jader museli přijmout, že každý stát bude mít právo vyjmout z působnosti jednotného trhu ten segment, který se mu právě hodí.
Po takto kvalifikované a originální Zahradilově reformě Evropské unie by se další existence jednotného evropského trhu dala měřit nejvýše v týdnech - se zničujícími důsledky, které by to znamenalo pro naši otevřenou a exportně zaměřenou ekonomiku. Být v jiném jádru než v tom, v němž probíhá (jakkoli zatím neúspěšná) rozpočtová diskuse, znamená vyřadit se nejen z finančního, ale i z politického systému unie. Opět se zničujícími důsledky, které by to znamenalo pro postavení malého státu ležícího na odvěké a tradičně neklidné evropské mocenské křižovatce.
Naštěstí sen o využití dnešních problémů unie k její dezintegraci sdílí s našimi eurofóby jen politický extrém. Hlavní proud současné, ač ostré diskuse o budoucnosti unie je jinak velmi konstruktivní.
Britský ministerský předseda, který nyní je po šest měsíců v čele Evropské rady, upozornil Evropu, že má-li obstát v globální ekonomické a politické konkurenci, musí nastoupit cestu poměrně radikálních reforem. A začít je třeba právě zásadní změnou zemědělské politiky a orientací na rozvoj výzkumu, vědy a hospodářské infrastruktury. Francie, tradiční příjemce zemědělských dotací, se snaží hledat podporu pro zachování současného stavu. V této konstelaci i Česká republika má šanci podstatně ovlivnit budoucí směřování EU.
Máme v tuto chvíli příležitost postavit se za Blairův reformní směr a usilovat o prosazení vlastních cílů. Máme zájem především na dokončení vnitřního trhu dosažením všech čtyř základních svobod, a tím na posílení konkurenceschopnosti EU jako celku. V zájmu České republiky je i dohoda o rozumném, do budoucnosti orientovaném rozpočtu, liberalizace služeb a posílení slabých regionů. Neméně stěžejní je Blairovo úsilí o posílení politické odpovědnosti evropských institucí a zprůhlednění rozhodovacích mechanismů.
Nikoliv rozbití EU na Zahradilova jádra, ale její reforma a soudržnost jsou v zájmu naší země.
Autor, poslanec Evropského parlamentu, je politickým lídrem SNK
