Čang Ťün: Ale Čína revalvaci nepotřebovala

Ale Čína revalvaci nepotřebovala

Náhlé rozhodnutí Číny zvýšit hodnotu žen-min pi (jüanu) o 2,1 % a ukončit jeho fixaci na dolar přichází po několikaměsíčním tlaku ze strany USA. Tato překvapivá změna politiky pravděpodobně nějaký čas vydrží, protože stabilní měna zůstává i nadále v čínském zájmu.

Exportní Čína a chudá Čína

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Mundell, jehož práce v oblasti optimálních měnových zón si získala uznání jako teoretický základ vzniku eura, trvá na tom, že Čína by si měla podržet pevný směnný kurs coby nezbytnou součást současné fáze svého hospodářského rozvoje. Jenže vzhledem k nerovnoměrné ekonomické struktuře Číny způsobuje režim směnného kursu této zemi mnohem tíživější problémy, než s jakými se potýká Japonsko a další východoasijské ekonomiky.
Tlak na revalvaci přichází ve chvíli, kdy národní důchod na obyvatele Číny nečiní 10 000 ani 15 000, nýbrž pouhých 1000 dolarů. To znamená, že Čína ještě potřebuje poměrně dlouhé období hospodářského růstu, než dospěje do fáze, v níž se nacházelo Japonsko, když umožnilo revalvaci jenu.
Neméně důležitá je skutečnost, že na rozdíl od ostatních východoasijských ekonomik v rané fázi vzestupu nebyla expanze čínského exportu v posledních deseti letech těsně provázána s rozvojem jejího domácího neobchodního sektoru, poněvadž ji přiživovaly především přímé zahraniční investice. Většina z 460 000 čínských firem se zahraničními vlastníky působí ve zpracovatelském a montážním průmyslu, což zvyšuje dovozní náročnost exportů.
To pomáhá prohlubovat regionální nerovnosti, zejména mezi východní a západní Čínou, přičemž nejbohatšími regiony jsou ty, které se těší vysoké koncentraci zahraničních investic. Ale nelze přece očekávat, že směnný kurs jüanu bude definován výlučně podle příjmové hladiny prosperujících pobřežních oblastí na východě.

Jüan nebyl podhodnocen!

Čína pochopitelně nahromadila obrovský přebytek platební bilance, což naznačuje, že jüan je značně podhodnocen. Tento přebytek však pouze maskuje strukturální problémy domácí ekonomiky a chudších oblastí Číny. Odečteme-li totiž od celkového objemu obchodu export firem se zahraničními vlastníky, pak přebytek vymizí, poněvadž bilance obchodu i služeb jsou za normálních okolností ve schodku.
Stručně řečeno, iluzi podhodnoceného jüanu vyvolává odříznutost exportního sektoru od zbytku čínské ekonomiky. Ačkoliv došlo k dramatickému zvýšení exportu, který dnes představuje 70 % čínského HDP, týká se to zahraničních výrobních a montážních podniků. Vzhledem ke své obrovské domácí ekonomice by Čína nikdy nedokázala nahromadit tak enormní vnější přebytek, kdyby se růst neomezoval právě na tyto podniky.
Tlak na revalvaci tudíž nepramení ze skutečných potřeb čínské ekonomiky, nýbrž z obrovské nerovnováhy ve vztahu ke Spojeným státům, zejména k jejich dlouhodobému obchodnímu deficitu, který převyšuje 5 % HDP. Vzhledem k nadřazenému postavení dolaru však USA mohou udržovat mnohem vyšší deficit platební bilance než jiné země.
Dokud bude Asie držet své zahraniční rezervy v dolarech, pak bude obrovské výhody pro obchod a hospodářský rozvoj skýtat také čínská touha udržet stabilní hodnotu jüanu.
Autor je ředitelem Čínského centra ekonomických studií v Šanghaji. (c) Project Syndicate, 2005. www.project-syndicate.org