Hledá se váha na vědu

Výsledky bádání v základním výzkumu obvykle nepřinesou okamžitý finančně vyčíslitelný užitek. Například v roce 1967 americký tým, v němž pracoval i autor tohoto článku, zveřejnil pozorování, že určitá sůl platiny ovlivňuje střevní baktérie tak, že vytvářejí neobvykle dlouhé buňky. To zaujalo (možná) dva tři mikrobiology. V roce 1972 už však v pražské Motolské nemocnici proběhly úspěšně klinické zkoušky této sloučeniny jako protinádorového léčiva a za dalších deset let byla celosvětově uznávaným lékem CISPLATIN. U nás ho Lachema vyráběla pod názvem PLATIDIAM pro celý tehdejší východní blok.

Počítání citací
Výsledky základního výzkumu většinou slouží k rozšíření poznání celého lidstva, a aby tuto funkci plnily, zveřejní se ve vědeckých časopisech. Při jejich redakcích pracují sbory oponentů, kteří posuzují, zda je konkrétní výsledek natolik kvalitní a objektivně zjištěný, aby se v daném časopise mohl zveřejnit.
Časem si důkladností oponentů časopis získá renomé kvality a ta se zpětně stává měřítkem kvality těch, kterým daný časopis zveřejnil jejich výsledky. Tak vznikla oficiálně uznávaná, mezi vědci uctívaná až zbožňovaná váha vědy - takzvaný impakt faktor. Jak se vypočítá a jak funguje? Pracovníci Ústavu vědeckých informací ve Filadelfii sečtou, kolik bylo v proběhlých dvou letech ve všech vědeckých časopisech, které sledují, použito odvolávek (citací) na jinou zveřejněnou vědeckou práci. Citace vědeckého sdělení totiž ukazuje, že práce vzbudila pozornost, neboť ostatní vědci považují publikovaný výsledek za významný pro vlastní bádání, a proto se na něj odvolávají. Pak spočítají, kolik za tyto dva roky hodnocený časopis přinesl vědeckých sdělení, jichž se tyto odvolávky týkaly, a tím vydělí celkový součet citací - výsledkem je impakt faktor.
U časopisu tedy vyjadřuje, jak často se vědci odvolávali právě na práce v něm zveřejněné. A to je míra hodnoty (prestiže) časopisu. Od ní se zase odvozuje hodnota práce, kterou přijal ke zveřejnění. Instituce i vědečtí pracovníci pak sčítají impakt faktory časopisů, ve kterých vyšly jejich publikace, a součet uvádějí jako míru kvality vlastní badatelské činnosti.

Genom zaujal
Jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů, Nature, v nedávné redakční poznámce upozorňuje na omezenou objektivnost této míry. Sám časopis má za léta 2002 až 2004 impakt faktor 32,2, čili skoro třetina všech citací ve vědeckých časopisech se odvolává na práce zveřejněné právě v Nature. Redakce však zjistila, že takřka 90 procent těchto citací se týká pouze čtvrtiny v Nature uveřejněných prací.
Nejvíce odvolávek se vztahovalo k popisu přečtené dědičné informace (genomu) myši. Týkalo se ho 522 citací. Většina publikací však získala méně než dvacet citací, a přesto se jejich autoři vykazují stejným impakt faktorem (neboť jejich příspěvek vyšel v Nature) jako ti, kdo přečetli myší genom.
To však neznamená, že jejich práce byla o tolik méně kvalitní, protože nepoměr je i mezi obory. Třeba práce z imunologie získávaly 50 až 200 odvolávek, kdežto paleontologie a klimatologie méně než 50. V jiných než přírodních vědách je kontrast ještě větší. Rozhoduje také typ zveřejněného článku - přehledy jsou nejcitovanější. Pro ty, kdo z jakýchkoli důvodů musí vážit vědecký přínos jednotlivců nebo institucí, z tohoto rozboru plyne, že impakt faktor je sice užitečná, ale nikoli absolutně objektivní váha. Hodně napoví, ale kvalitu vědecké práce stejně zváží jen přibližně.
Autor je emeritním profesorem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze