Ludvík Hradílek: Selekce už od mateřské školy

Selekce už od mateřské školy

Jaké je poslední číslo před nekonečnem? Když se takto zeptá šestiletý kluk, vyvolá to u otce pocit slasti: Je chytrý po mně. Ne nadarmo jsem s ním rozprávěl o zákonitostech světa. Bude úspěšný, bohatý a šťastný, vzdělání je kromě lásky ta nejlepší investice do vlastních dětí. Teď půjde do školy, ale - umí číst, psát i počítat, nebude se tam nudit?
Pro nadané děti z jihočeského kraje zřídila základní škola Máj v Českých Budějovicích speciální třídu. Pomocí testů vybrali ve školkách jedenáct dětí. Budou o ně pečovat dvě učitelky, dětem zpracují individuální vzdělávací plán, vedle třídy mají počítačovou učebnu a knihovnu. Krajský úřad projekt podporuje a uvažuje o dalších. Šestiletý Jiří Bláha je na nejlepší cestě splnit si sen: stát se vědcem.
Rodiče to neuslyší rádi, ale nápad na elitní třídu není dobrý.

Rozděl a uč!

Úředníci odpovědní za nejlepší vzdělávání všech malých Čechů by měli zbystřit: když elitě přidám (učitele, vybavení, prostory), zbytku musím zákonitě ubrat (resp. přidám méně). Výsledky mezinárodních průzkumů ale hovoří jasně: chceme-li v rámci vzdělávacího systému dosahovat lepších výsledků, musíme odstranit selekci a zamezit ranému odchodu žáků do výběrových škol.
Česko je specialistou na testování a rozdělování dětí. Zvláštní školy, jazykové školy a víceletá gymnázia vyberou z každého populačního ročníku čtvrtinu dětí (v míře selekce jsme podle mezinárodního průzkumu PISA na sedmém místě mezi třiceti zeměmi). Příklad z Budějovic ukazuje, jak je možné selekci prohloubit až na úroveň škol mateřských. Odpovědný úředník by měl zasáhnout - proč z veřejných peněz platit něco, co většině škodí.
To tatínka Bláhu může rozčílit. Jirka přece nechodí do školy proto, aby vylepšoval národní statistiky. I na to je však odpověď poměrně jednoduchá.

Proč stejnou školu

Pokud se rodič neobává, že Jirka v elitní škole neuspěje a trauma z neúspěchu ho poškodí (talent se u malých dětí těžko pozná a rychle se mění), pokud se neobává, že když se syn nebude setkávat s různými dětmi, nezíská kompetence jednat s lidmi odlišných dovedností, měl by si zvláštní péči zaplatit v soukromé škole. Alespoň do té doby, než v každé třídě v Česku budou na jedenáct dětí dva motivovaní učitelé a každé dítě bude mít svůj počítač.
Psycholog Vladimír Dočkal, zabývající se vzděláváním talentů v běžných třídách na Slovensku, říká: "Škola by měla být pro všechny stejná, protože ji všechny děti potřebují stejně - jen na těch postižených nebo mimořádně nadaných je to víc vidět."
To, že by měl Jirka Bláha chodit do jedné školy s Ludvíkem Hradilkem, který nezná písmenka a chce se učit truhlářem, neznamená, že by se měl nudit a čekat, než se Ludvík písmenka naučí. Na psaní může Jirka chodit s nadanými dětmi třeba i z vyšších ročníků a psát eseje. Ludvík se zatím naučí ostřit dláta a na vlastivědu budou chodit spolu, protože je zajímá oba.

Děti svědomitých rodičů

Výběrovým školám se za poslední léta podařilo mezi českými rodiči vytvořit iluzi, že ony poskytují to nejlepší vzdělání. Dokladem má být úspěšnost jejich absolventů v přijímacích zkouškách.
Jako každý eskamotérský kousek to má jednoduché vysvětlení. Podle výzkumu PISA je Česko po Německu a Belgii zemí, kde se dobré výsledky žáků nejvíce kryjí s dobrým rodinným zázemím. Školy si prostě vyberou pomocí testů děti od nejsvědomitějších rodičů a procvičí s nimi testy na příští přijímačky. O tom, jaká škola nejvíce naše dítě naučí, ale zatím nevíme.
Autor, fotograf, pracuje v týdeníku Respekt