Duel, který neměl vítěze

Původně Alois Theisen, šéfredaktor hessenského rozhlasu, avizoval, že půjde o "televizi v klasickém stylu", o "diskusi a čisté informace". Již po několika minutách ale křížový výslech špičkových německých politiků začal divákům nabízet zábavné scény.
Jak jinak by šlo nazvat situaci, kdy šéf liberální FDP Guido Westerwelle, jindy označovaný za "politika-vtipálka", své protivníky napomínal, že nejde o to, kdo "dělá lepší vtipy či pointy". Nebo momenty, kdy se Gregor Gysi, hlavní kandidát levicové strany, v klidu houpe na židli a říká: "Změna začíná s opozicí." Posléze ze sebe jen škytavě vyrazil "hu" a dodal: "Tady jsme." Slušný herecký výkon podal také stávající kancléř Gerhard Schröder, který kritiku své protikandidátky Angely Merkelové, že upadl do "nedůstojné polemiky", komentoval s ironicky rozpačitým výrazem ve tváři.
To byly zároveň jedny z mála chvil, které německé diváky včera večer u poslední, hodinu a půl trvající politické debaty vůbec udržely. Po několikatýdenním předvolebním boji a nesčetných útocích politických matadorů už nebylo co nového říci.
Všichni už vědí, že Schröder chce zůstat kancléřem a že si je šéfka opoziční CDU Merkelová jista, že se mu to nepodaří. Tajemstvím není ani to, že liberál Westerwelle chce do vlády jít jen s unií, ale v žádném případě se Zelenými. Také Zelení a jejich ministr zahraničí Joschka Fischer nemá Westerwelleho rád, kategoricky ale velkou koalici SPD, Zelených a liberálů neodmítá.
Televizní stanice považovaly včerejší diskusi za jakési zpětné ohlednutí za duelem Schrödera a Merkelové, což některé mírně mátlo. Zatímco před týdnem v diskusním duelu seděli čtyři moderátoři, připadli na včerejší debatní kolo pouze dva. Ti se pečlivě snažili šest hašteřivých politiků uklidnit, jak se dalo. To vedlo k živé diskusi, která občas vyústila v přivlastňování si práva klást otázku či odpovídat.
Mezi účastníky patřila již zmíněná Angela Merkelová, stále méně usměvavá reformátorka, která by ráda, "pokud voliči dovolí", učinila ministrem financí sporného experta Paula Kirchhofa. Té sekundoval, z počátku zamračeně se tvářící šéf CSU Edmund Stoiber, který se snažil zpracovat svou volební porážku z roku 2002.
Na druhé straně stolu seděli "já-jsem-měl-tu-odvahu-dělat-změny" kancléř Schröder, který se obšírně snažil udat své sociální reformy a kritizoval návrh unie zvýšit daň z přidané hodnoty. Částečně starostlivě, co se týče zahraniční politiky, a částečně útočně, co se týče té domácí, se jevil otec Zelených Fischer, který varoval před "systémovou změnou na úkor německého sociálního státu" a který vychvaloval ekologickou obnovitelnost.
Svou troškou do mlýna nakonec přispívali i Westerwelle, který vtipkoval o vratném na plechovky a postojích Zelených k energetice, a šéf Linkspartei Gysi, který požadoval větší kupní sílu, vyšší daně a vůbec "jiné směřování" politiky.
Merkelová a Schröder sice již neměli tolik prostoru jako před týdnem, stejně se ale opět vrhli do protichůdného uvádění statistik. Divák tak neví, zda počet pracovních míst, za něž je třeba odvádět sociální pojištění, klesl, jak tvrdí Merkelová, či vzrostl, jak tvrdí Schröder.
Kancléř ale uznal, že reformy na trhu práce ještě nepřinesly kýžený úspěch, za což podle něj může válka na Balkáně, teroristické útoky v USA a rostoucí cena ropy. To Merkelová odmítla s tím, že se s těmito událostmi musí vyrovnat i jiné země. I ona ale učinila "ústupek" a uznala, že reformní Agenda 2010 byla v zásadě dobrá, jenom je ale "třeba v ní pokračovat".