Podléhat nákupní hysterii vždy, když se něco zdražuje (nebo, jak jedna paní povídala, "určitě" podraží), je typickým rysem chování mnoha Čechů. A tak loni před vstupem do unie masově kupovali cukr a letos v září zase jednou oblehli benzínové pumpy. A jsou připraveni kdykoli znovu - stačilo by rozšířit zprávu, že zítra podraží třeba káva.
Snaha uspořit je pochopitelná, v rámci nákupní hysterie však leckomu unikají souvislosti. Kolik promile svých ročních výdajů za benzín ušetřili ti, kteří si před zdražením načepovali nejen do nádrže, ale i do několika kanystrů? A jakou hodnotu pro ně asi měl čas, který kvůli tomu prostáli v nezvykle dlouhé frontě u pumpy?
Berme to jako ukázku uvažování, které nedohlédne dál než k dnešní a zítřejší ceně. U obyčejného řidiče je snadno pochopitelné, bohužel se však často objevuje i mezi lidmi, kteří mají rozhodovat o podstatných záležitostech - ať už jako politici nebo podnikatelé.
Místo aby už dávno hledali způsoby, jak se opravdu účinně, dlouhodobě vyrovnávat s vysokou spotřebou drahých a vyčerpatelných zdrojů, zabývají se především okamžitými zisky a ztrátami - ať už politickými nebo finančními.
Před očima přitom nemají jenom čísla z "totemů" u čerpacích stanic, ale i data z průzkumů veřejného mínění a minulé výsledovky. Mají starosti, jak neztratit popularitu, případně nárok na nejbližší manažerskou odměnu. Na myšlenky, co bude třeba za deset let a jak už dnes čelit budoucím zdražením, pak jaksi nezbývá čas...
Diskutujte na téma Fóra HN: "KDO VYDĚLÁVÁ NA VYSOKÝCH CENÁCH BENZÍNU?"
