Současná mediální realita každodenně dokazuje, jak snadno lze podléhat klamu. Jedná-li se o běžné konzumenty a jejich vztah ke spotřebnímu zboží, lze celý fenomén poměrně snadno pochopit. Mluvíme-li však o profesionálovi se značným odborným renomé, je věc poněkud zarážející. Domnívám se, že to je i případ Pavla Kohouta a jeho sympatií k reformám východních sousedů, vyjádřených v článku Jak svět obdivuje Slovensko (HN 8. září).
Nohama hlasují pro Čechy
Nechci polemizovat o číslech a už vůbec ne o jejich interpretaci. Lze totiž poměrně přesvědčivě argumentovat, že totožný hospodářský údaj je příliš nízký, či naopak při srovnání s okolními ekonomikami velmi slušný.
Nabízím jiný pohled. Domnívám se, že reálným důsledkem hospodářské politiky konkrétní země je kvalita života domácích obyvatel. Viděno pod tímto úhlem vypadá Slovensko zcela jinak, než jak je portrétováno zahraničními periodiky, jejichž obdiv Pavel Kohout evidentně sdílí.
Snad nejpřesvědčivějším projevem oné kvality života je směr migrace obyvatelstva. Zatímco drtivá většina Mexičanů by chtěla žít v USA, obtížně budeme hledat opačný případ. Lidé, zcela přirozeně, chtějí odejít do míst a zemí, kde "se dobře žije".
Podobně můžeme hodnotit i vztah České republiky a Slovenska. Je zarážející, že je-li Slovensko přitažlivým hospodářským magnetem, minimálně budoucí, když už ne současné prosperity, pak tento fenomén není v migraci pozorovatelný. Spíše naopak, nejen na českých stavbách, ve firmách či médiích je slyšet slovenštinu, ale rovněž při nákupech v domácích supermarketech.
Platí občané...
Nabízí se vysvětlení - slovenské reformy jsou v podstatě velkou státní PR akcí určenou hlavně zahraničním médiím a investorům. Její podstatou je klasický "trade-off" mezi přímými a nepřímými daněmi - snížení prvých a zvýšení druhých, přičemž nepřímé daně platí především domácí daňový poplatník.
Že je toto vysvětlení přitažené za vlasy? Jak poté interpretovat dodatečné miliardové náklady na získání investice automobilky Kia, které byly zveřejněny jen před několika dny, až po odchodu kontroverzního ministra hospodářství Pavla Ruska? Jak vysvětlit krachy mnoha tisíc malých podnikatelů způsobené poklesem reálné kupní síly obyvatelstva?
Fungují-li hospodářské reformy, proč je tedy slovenská nezaměstnanost již několik let de facto konstantní na úrovni téměř dvaceti procent? Zavedení reforem sice znamenalo zlepšení pro nejchudší a nejbohatší, ovšem proč na úkor střední třídy, která na Slovensku téměř neexistuje?
...a čím dál víc
Podrobnou kritiku lze ovšem klidně pominout a soustředit se na oficiální, fiskálně neutrální rámec slovenské reformy.
Převedeno do laické terminologie - cílem reforem není snížit státní výdaje a nižším přerozdělováním dosáhnout vyššího hospodářského růstu. Věci se mají naopak tak, že reformami vynucené škrty ve státních výdajích jsou doprovázeny vyšším výběrem daní. Také proto složená daňová kvóta na Slovensku roste. I pro znalce ekonomické teorie, jakým Pavel Kohout bezesporu je, existuje problém identifikovat, zdůvodnit a kvantifikovat konkrétní příčiny hospodářského růstu. V tomto smyslu je zajímavé, proč byl slovenský růst relativně nízký během celé polistopadové éry, v podstatě až do konce první Dzurindovy vlády.
V posledních letech došlo ke změně a investice několika velkých investorů do ekonomiky s nízkou základnou způsobily významnou změnu, bez ohledu na konkrétní daňový či sociální systém. Příchod zahraničních firem potvrzuje, že slovenská propagace reforem je úspěšná. Z výše uvedeného je zřejmé, kdo tuto "kampaň" platí a komu je určena.
Steve Forbes a rovná daň
Slovenskému kouzlu podlehl i Pavel Kohout. Namísto pohledu k sousedům je mu bližší perspektiva amerického časopisu Forbes a jeho chvála rovné daně. Pavel Kohout ovšem jistě ví, kdo je vydavatelem tohoto prestižního titulu a s jakým hlavním tématem kandidoval v prezidentských volbách.
Autor je poslancem Evropského parlamentu za Sdružení nezávislých kandidátů
Nohama hlasují pro Čechy
Nechci polemizovat o číslech a už vůbec ne o jejich interpretaci. Lze totiž poměrně přesvědčivě argumentovat, že totožný hospodářský údaj je příliš nízký, či naopak při srovnání s okolními ekonomikami velmi slušný.
Nabízím jiný pohled. Domnívám se, že reálným důsledkem hospodářské politiky konkrétní země je kvalita života domácích obyvatel. Viděno pod tímto úhlem vypadá Slovensko zcela jinak, než jak je portrétováno zahraničními periodiky, jejichž obdiv Pavel Kohout evidentně sdílí.
Snad nejpřesvědčivějším projevem oné kvality života je směr migrace obyvatelstva. Zatímco drtivá většina Mexičanů by chtěla žít v USA, obtížně budeme hledat opačný případ. Lidé, zcela přirozeně, chtějí odejít do míst a zemí, kde "se dobře žije".
Podobně můžeme hodnotit i vztah České republiky a Slovenska. Je zarážející, že je-li Slovensko přitažlivým hospodářským magnetem, minimálně budoucí, když už ne současné prosperity, pak tento fenomén není v migraci pozorovatelný. Spíše naopak, nejen na českých stavbách, ve firmách či médiích je slyšet slovenštinu, ale rovněž při nákupech v domácích supermarketech.
Platí občané...
Nabízí se vysvětlení - slovenské reformy jsou v podstatě velkou státní PR akcí určenou hlavně zahraničním médiím a investorům. Její podstatou je klasický "trade-off" mezi přímými a nepřímými daněmi - snížení prvých a zvýšení druhých, přičemž nepřímé daně platí především domácí daňový poplatník.
Že je toto vysvětlení přitažené za vlasy? Jak poté interpretovat dodatečné miliardové náklady na získání investice automobilky Kia, které byly zveřejněny jen před několika dny, až po odchodu kontroverzního ministra hospodářství Pavla Ruska? Jak vysvětlit krachy mnoha tisíc malých podnikatelů způsobené poklesem reálné kupní síly obyvatelstva?
Fungují-li hospodářské reformy, proč je tedy slovenská nezaměstnanost již několik let de facto konstantní na úrovni téměř dvaceti procent? Zavedení reforem sice znamenalo zlepšení pro nejchudší a nejbohatší, ovšem proč na úkor střední třídy, která na Slovensku téměř neexistuje?
...a čím dál víc
Podrobnou kritiku lze ovšem klidně pominout a soustředit se na oficiální, fiskálně neutrální rámec slovenské reformy.
Převedeno do laické terminologie - cílem reforem není snížit státní výdaje a nižším přerozdělováním dosáhnout vyššího hospodářského růstu. Věci se mají naopak tak, že reformami vynucené škrty ve státních výdajích jsou doprovázeny vyšším výběrem daní. Také proto složená daňová kvóta na Slovensku roste. I pro znalce ekonomické teorie, jakým Pavel Kohout bezesporu je, existuje problém identifikovat, zdůvodnit a kvantifikovat konkrétní příčiny hospodářského růstu. V tomto smyslu je zajímavé, proč byl slovenský růst relativně nízký během celé polistopadové éry, v podstatě až do konce první Dzurindovy vlády.
V posledních letech došlo ke změně a investice několika velkých investorů do ekonomiky s nízkou základnou způsobily významnou změnu, bez ohledu na konkrétní daňový či sociální systém. Příchod zahraničních firem potvrzuje, že slovenská propagace reforem je úspěšná. Z výše uvedeného je zřejmé, kdo tuto "kampaň" platí a komu je určena.
Steve Forbes a rovná daň
Slovenskému kouzlu podlehl i Pavel Kohout. Namísto pohledu k sousedům je mu bližší perspektiva amerického časopisu Forbes a jeho chvála rovné daně. Pavel Kohout ovšem jistě ví, kdo je vydavatelem tohoto prestižního titulu a s jakým hlavním tématem kandidoval v prezidentských volbách.
Autor je poslancem Evropského parlamentu za Sdružení nezávislých kandidátů
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
