Výše inflace zůstává v Česku již od loňského listopadu pod úrovní tří procent a od února osciluje dokonce okolo 1,7 procenta. Nízká úroveň inflace je důsledkem několika pozitivních faktorů, které se sešly v jednom období.
Tři významné zdroje inflace
Jedním z těch dlouhodobých je stále posilující kurs koruny (k euru meziročně vzrostla o 6,6 procenta), který snižuje ceny veškerého dováženého zboží a tím také tlačí na ceny domácích výrobců. Podstatným jednorázovým faktorem letošní inflace je cena potravin, která díky vysoké loňské úrodě klesá (meziročně o 0,8 procenta).
Dalším, nejvíce potěšujícím důvodem nízkých cen v posledním roce bylo neustálé oddalování uzavření mezery mezi potenciálním a reálným produktem, čehož výsledkem je dlouhodobá neexistence poptávkových inflačních tlaků.
Na druhou stranu v současné době existují tři významné zdroje inflace: zvyšování cen regulovaného zboží a služeb, růst sazby některých daní a rostoucí ceny energií na světových trzích. Kombinace všech tří by měla v nejbližších měsících inflaci výrazně zvednout.
Benzín, plyn, cigarety
Zatímco v srpnu komoditní trhy stagnovaly, na začátku září maloobchodní ceny benzínu v důsledku odstavení amerických rafinérií po hurikánu Katrina jednorázově v průměru o deset procent vzrostly. Vzhledem k tomu, že sezóna hurikánů pokračuje a benzín v krátkém horizontu asi výrazně nezlevní, lze očekávat jeho vliv na růst inflace řádově o několik desetin procenta.
Meziroční inflaci ovlivní také nízký základ z loňského roku, kdy ceny v září poklesly o 0,8 procenta. V září se tak pravděpodobně dočkáme skokového zvýšení inflace výrazně nad úroveň dvou procent.
Důsledkem dlouhodobého růstu cen ropy a dalších komodit bude od října 17,4procentní zvýšení regulovaných cen plynu, které pomůže inflaci nahoru přibližně o tři desetiny procenta. V říjnu by pak měly na trh dorazit i vyšší ceny cigaret v důsledku zvýšené spotřební daně.
Tyto "externí" vlivy by tedy měly vytlačit inflaci do konce roku blízko k úrovni tří procent. Od nového roku pak ještě dojde k poměrně výraznému zvýšení cen elektřiny. Z regulovaných cen pak zatím zůstává největší neznámou výše regulovaného nájemného.
Kromě těchto tří aktuálních pilířů inflace ale dochází i k vnitřním změnám ve vývoji české ekonomiky, které budou mít vliv na vývoj poptávkových tlaků a pravděpodobně také na kurs koruny.
Ekonomika nyní přechází z fáze růstu taženého investicemi na růst tažený vývozem, což v dohledné době povede k již tak dlouho avizovanému uzavření produkční mezery.
Po odeznění pozitivního vlivu snižujícího se dovozu investičního zboží na výsledek obchodní bilance lze pak střednědobě i ve vztahu k rostoucí repatriaci zisků do zahraničí očekávat stabilizaci kursu koruny. Ta nás tak již nebude chránit před inflací z dovozu.
Rozpočet, vláda a ČNB
Největším nebezpečím ale v příštím roce nebude ani uzavírání produkční mezery, ani kurs koruny, ale fakt, že se jedná o volební rok. Vláda již schválila rámec státního rozpočtu na příští rok, do kterého si "bryskně" započítala předpoklad dalšího rychlého růstu ekonomiky a s tím i růstu objemu vybraných daní. Místo snahy o stabilizaci deficitu veřejných financí, která by v současných podmínkách byla logická a relativně snadná, se vláda rozhodla jít populistickou cestou štědrého zvyšování platů státních zaměstnanců (předpoklad růstu asi o 5 procent) a navyšování rozpočtu prakticky všech ministerstev.
Toto pumpování peněz do ekonomiky, na které nebude dostatečná odezva v růstu produkce, pak povede k růstu jádrové inflace.
Vývoj cen komodit a energií v příštím roce je hlavně otázkou vývoje světové ekonomiky. Nelze očekávat, že by na straně nabídky došlo ve výhledu jednoho roku k výraznému zvýšení produkce ropy ani zemního plynu, dopad jejich vyšších cen se ale již začíná negativně projevovat na ekonomickém růstu. To pravděpodobně povede k samoregulaci trhů komodit a ke zpomalení jejich růstu.
Očekávaný pokles růstu světové ekonomiky by se ale měl alespoň krátkodobě vyhnout naší ekonomice. I když nepředpokládám další výrazné posilování koruny, negativní vliv vyšších cen energií bude kompenzován růstem platů (viz výše), bohužel ale za cenu rostoucí inflace. Nižší dynamika exportu vyplývající ze zpomalení ve světě pak bude ze stejného důvodu nahrazena růstem domácí spotřeby.
Výše nastíněný vývoj inflace a ekonomiky již začínají zvažovat i členové bankovní rady ČNB, jež se po dlouhé době připravuje na zvyšování úrokových sazeb. Při odhadu začátku a rychlosti růstu sazeb můžeme vyjít z toho, že bankovní rada sleduje hlavně růst cen komodit a jejich vliv na ostatní ceny.
Pokud u cen komodit nedojde k extrémnímu růstu, je pravděpodobné první zvýšení repo sazby na přelomu roku o 25 bazických bodů na dvě procenta a její postupný růst k úrovni 2,5 procenta. Pokud by se ale naplnil předpoklad rozhazovačného chování vlády, musela by ČNB někdy v polovině příštího roku zareagovat podstatně agresívněji.
Autor je analytikem společnosti CYRRUS
