Jan Březina: Turecko prokazatelně neplní podmínky

Na rozdíl od prezidenta Klause jsem přesvědčen, že rozhodnutí zahájit přístupová jednání s Tureckem bylo další z chyb, jichž se EU v poslední době dopouští. Zatímco však neschopnost dohodnout se na finančním výhledu na léta 2007 až 2013 či nezvládnutá situace okolo euroústavy jsou zádrhely, s nimiž si lze při určité dávce politické vůle poradit, chybné rozhodnutí v otázce Turecka může mít pro unii těžko napravitelné následky.

Nemyslím, že by bylo správné zpochybňovat myšlenku tureckého členství jako takovou. Turecko o členství stojí, v roce 1999 bylo uznáno za kandidátskou zemi a už několik generací vrcholných politiků unie bez rozdílu stranického zabarvení jeho aspirace živí nejrůznějšími sliby a motivujícími prohlášeními. Mluvím-li v souvislosti se zahájením přístupových jednání o chybě, mám tím na mysli evidentní nepřipravenost Turecka.

Zarputilé popírání arménské genocidy či krajně nevhodné zasahování do procesu přípravy evropské ústavy okázalým projevováním odporu k zakotvení odkazu na křesťanství by se snad ještě daly přehlédnout. Nelze však ignorovat neplnění podmínek pro zahájení přístupových jednání, známých jako tzv. kodaňská kritéria. Turecko především prokazatelně zaostává v plnění prvního z nich, kterým je fungující právní stát respektující lidská práva. Unii zjevně nijak nezneklidňuje, že v Turecku je nadále uplatňováno ustanovení trestního zákona umožňující udělit trest odnětí svobody za poškození tureckých národních zájmů. (V unijních institucích naopak vládne spokojenost: zadání EU, aby Turecko přijalo nový trestní zákon, bylo přece splněno.)

Na tom nic nemění okolnost, že v případě druhého kritéria - existence konkurenceschopné tržní ekonomiky - si Turecko vede podstatně lépe a třetí kritérium - schopnost převzít evropské právo - je jen obtížně objektivně posouditelné. Místo aby unie na splnění podmínek nekompromisně trvala, rozhodla se pro politiku "přivírání očí", kterou dokonce zakotvila do svých oficiálních dokumentů.

To, že se unie spokojí s vnějším dojmem, s třpytivým pozlátkem, a nepídí se po obsahu, se jí vymstí. Turecko již vycítilo, co si může dovolit, a vidí, že mu spousta nedemokratických praktik prochází. Právě proto, že se s Tureckem z důvodů pochybně a křivě nastavených strategických zájmů zachází jinak než s běžným kandidátským státem, považuji za nezbytné, aby o případném přijetí Turecka do EU rozhodlo referendum. Mělo by být na občanech unie, aby zhodnotili, zda považují Turecko za politicky, ekonomicky a kulturně připraveného kandidáta a Unii za schopnu tuto zemi pojmout do svých řad.
Autor je poslancem Evropského parlamentu za KDU-ČSL