Jaroslav Peregrin, Vladimír Svoboda: Vláda měří vědu. Zničí při tom humanitní obory

Vláda měří vědu. Zničí při tom humanitní obory

Na konci září, aniž to vzbudilo větší pozornost, podepsali ministři Buzková a Jahn nenápadný dokument "Metodika hodnocení výzkumu a vývoje a jejich výsledků v roce 2005". Tuto Metodiku sestavila po dlouhé (a poněkud tajuplné) přípravě vládní Rada pro výzkum a vývoj a ministerstvo školství; má sloužit k tomu, aby se peníze "na vědu" rozdělovaly co nejúčelněji.
Bohužel, přístup zakotvený v tomto dokumentu hrozí v dlouhodobé perspektivě prostě zlikvidovat humanitně zaměřené vědecké instituce; díky absurdně nastaveným kritériím se totiž "prokáže", že tyto instituce nevykazují žádné špičkové výsledky, a jsou tudíž naprosto neefektivní.

Zredukovat na jediné číslo

Tvůrci Metodiky, vedeni chvályhodnou snahou o vytvoření mechanismů, které by v české vědě dovolovaly oddělovat zrno od plev, totiž skončili u úporné snahy všechny výsledky výzkumné práce zredukovat na jediné číslo. Kdyby to tak šlo, bylo by to krásné - problémem však je, že takové objektivní kvantitativní ohodnocení pro všechny vědní obory se dosud nikde na světě nikomu nepodařilo.
Na to však tvůrci Metodiky z nepochopitelných důvodů nedbali. Zcela dominantní váhu přisoudili dvěma údajům: počtu patentů a počtu vědeckých článků publikovaných v časopisech s takzvaným impakt faktorem, který udává míru citovanosti tohoto periodika v jiných časopisech. Výkony tohoto druhu budou obodovány, sečteny a k výslednému číslu budou připočteny body za okrajové výsledky.
Body, které vědecká instituce "nasbírá", se sečtou a porovnají se sumou finančních prostředků, které na jejich získání instituce vynaložila - tím bude charakterizována její vědecká "rentabilita". Rentabilní instituce budou podporovány, nerentabilní utlumovány.
Navržený bodovací systém není bez problémů ani z pohledu srovnávání výsledků v jednotlivých přírodních vědách. Pro humanitní obory je však zjevně naprosto nepoužitelný a snaha o jeho uplatnění je hluboce diskriminační.

A co když "impakt" chybí?

Důvody jsou prosté. I pro laika je zjevné, že výsledkem práce v humanitních oborech stěží může být patent. Co už zjevné není, je skutečnost, že výsledkem výzkumu v humanitních vědách prakticky nemůže být ani publikace v impaktovaném časopise. Pro časopisy v těchto oborech impakt faktory nikdo nestanovuje - jejich impakt faktor je tedy jakoby nulový.
Důvodem přitom není to, že by v těchto vědních oborech neexistovaly prestižní a citované mezinárodní časopisy, ale prostě to, že firma Thomson ISI, která impakt faktory oficiálně zveřejňuje, se rozhodla (z důvodů, které nelze rozebírat v rámci tohoto článku) neaplikovat je na celé spektrum věd.
V nastavení kritérií, jež stanovuje Metodika, sice došlo pod vlivem kritických reakcí na její první verze k jistým posunům, nikoli ale k omezení jejich diskriminačního charakteru. V aktuální verzi je stále uplatňován princip, podle kterého článek publikovaný v časopise s průměrným impakt faktorem dostane vědec 10 bodů (anebo více, je-li jeho impakt faktor nadprůměrný, a méně, je-li podprůměrný), za jakýkoli jiný článek v češtině je 1 bod a v cizím jazyce 2 body.
Jak by tohle fungovalo v praxi, můžeme ukázat na příkladě z našeho vlastního oboru -- logiky.

Není Journal jako Journal

Publikuje-li český vědec odborný článek v Journal of Philosophical Logic (JPL), získá jeho pracoviště 2 body; avšak publikuje-li tentýž článek v časopise, který se s předchozím do velké míry tematicky překrývá, totiž v Journal of Symbolic Logic (JSL), získá jeho pracoviště bodů několikanásobně více. Druhý z časopisů je totiž společností Thomson ISI registrován jako časopis matematický, a je mu tudíž počítán impakt faktor.
Přitom publikovat v tom prvním je podstatně obtížnější, a tudíž i prestižnější - podle dostupných informací přijímá JPL pouze zhruba 12 % z nabídnutých příspěvků, zatímco JSL jich přijímá 30 %! Ovšem pokud podle Metodiky zmíněný vědec článek publikuje v JSL, budou peníze vynaložené na jeho výzkumnou práci zhodnocené několikanásobně lépe. Zní to absurdně? Jistě. Má to ale být tvrdá realita.
Podobná "bodová diskriminace" se týká i dalších vědeckých výsledků. Za vydání mnohasetstránkové monografie, na níž autor pracoval několik let, v prestižním zahraničním nakladatelství lze získat 10 bodů - stejně, jako vědec v jiném oboru získá za běžný článek v průměrném impaktovaném časopise.
Nepoužitelnost hodnocení založeného na impakt faktorech v humanitních oborech je známou a všude ve vyspělém světě zohledňovanou skutečností. Pokud tedy tvůrci Metodiky přes všechny kritické výtky na uniformním uplatnění tohoto přístupu trvají, vyvolává to přirozeně dojem, že se (vědomě či z ignorance) rozhodli "humanitní pavědu" tiše a nenápadně likvidovat.

Jste málo užiteční

Je nesporné, že přínos lékaře, který úspěšně hledá lék proti rakovině, či chemika, který vyvíjí plasty, jež se po použití rozloží a nezatěžují životní prostředí, je z celospolečenského hlediska podstatnější a bezprostředně využitelnější než přínos toho, kdo zkoumá historický vývoj češtiny, hrobky v Egyptě či analyzuje logickou strukturu racionální argumentace. To však není v rozporu s faktem, že i humanitní vědy smysl a místo v rámci vědecko-výzkumných aktivit mají.
Neznáme jedinou vyspělou zemi, kde by vědecká politika směřovala k jejich vytlačení mimo rámec "skutečné vědy". Pokud se však v nejbližší době hlasitě neozvou vědci, politici i veřejnost, můžeme se takovou zemí stát my - rozjetou vědecko-byrokratickou mašinérii, která se snaží hodnocení výsledků výzkumu zjednodušit tak absurdně, že tím budou některé obory prostě převálcovány, bude čím dál obtížnější zastavit.
Autoři pracují ve Filozofickém ústavu AV