Velkým problémem je dlouhodobá nezaměstnanost

Kdo nenajde zaměstnání do jednoho roku, je považován za dlouhodobě nezaměstnaného. Osoby s dlouhou dobou bez práce ztrácejí kvalifikaci, chuť pracovat, zvykají si na život bez práce a hledají obživu jinak než prací, většinou za hranicí zákonnosti nebo na úkor sociálních dávek životního minima.
Podle šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze druhého čtvrtletí 2005 bylo v České republice 402 tisíc nezaměstnaných podle definic používaných v celé Evropské unii. Z nich nenašlo zaměstnání déle než jeden rok více než 214 tisíc osob. Vyjádřeno podílem je to 53,3 procenta, tedy více než polovina. S růstem celkového počtu nezaměstnaných postupně rychleji roste i počet dlouhodobě nezaměstnaných, jak potvrzují statistické údaje od roku 1995. Konkrétně ve 2. čtvrtletí 2002 zjistil ČSÚ 360,6 tisíce nezaměstnaných, z toho 182,8 tisíce dlouhodobě bez práce. Ve 2. čtvrtletí 2003 z 384,7 tisíce nezaměstnaných bylo 192,6 tisíce dlouhodobě nezaměstnaných. Ve 2. čtvrtletí 2004 z 419,1 tisíce nezaměstnaných dosáhl počet dlouhodobě nezaměstnaných 217,6 tisíce.
S poklesem celkové nezaměstnanosti se sice rovněž počet dlouhodobě nezaměstnaných absolutně snižuje, ale v daleko menší míře. Důkazem toho je poměr 2. čtvrtletí 2005 k 2. čtvrtletí 2004. Počet všech nezaměstnaných se snížil o 17 tisíc, ale počet dlouhodobě nezaměstnaných, ačkoliv tvořili více než polovinu všech nezaměstnaných, se snížil jen o 3,4 tisíce.
Vzdělání je jedním z rozhodujících faktorů nezaměstnanosti vůbec, dlouhodobé nezaměstnanosti pak zvláště. S jeho růstem klesá. Jsou i jiné rozdíly - dlouhodobě nezaměstnaných žen byl a je stále vyšší počet než nezaměstnaných mužů. Pohybuje se v posledních letech kolem 55 procent.