Pakt stability musí Berlín dodržet v roce 2007

Pakt stability musí Berlín dodržet v roce 2007

Evropská komise se rozhodla dát nové německé vládě dva roky čas na sanaci státního rozpočetu. Komisař pro měnové záležitosti Joaquin Almunia na včerejším setkání ministrů financí eurozóny v Bruselu řekl, že Německo bude muset pakt stability a růstu dodržet až do konce roku 2007. Příslušný návrh by komisi měl předložit v prosinci.
Pakt stanovuje, že roční nové zadlužení zemí nesmí překročit tři procenta hrubého domácího produktu. Tuto podmínku takzvané maastrichtské smlouvy ale Německo již od roku 2002 stále porušuje.
S dvouletou lhůtou nyní Almunia vychází vstříc finančnímu plánování nové německé vlády a jejího budoucího ministra financí Peera Steinbrücka. Ještě před několika týdny přitom z okolí komisaře bylo slyšet, že unie bude trvat na tom, aby Němci svůj deficit pod tři procenta snížili již v roce příštím.
Nyní se ale očividně přeci jen podařilo Berlínu prosadit své představy a komise novou koaliční vládu SPD a CDU/CSU kratší lhůtou nezatíží. Předseda skupiny ministrů financí eurozóny, lucemburský premiér a ministr financí Jean-Claude Juncker, nicméně v Bruselu zdůraznil, že rok 2007 je pro snížení deficitu "ultimativním datem".
Ve svých koaličních jednáních si sociální a křesťanští demokraté jako cíl stanovili, že díru ve spolkovém rozpočtu zmenší ze současných 60 miliard eur ročně na 35 miliard eur. Dosáhnout toho chtějí jednak snížením výdajů a subvencí, zadruhé pak například zvýšením daně z přidané hodnoty a případným vyšším zdaněním vysokopříjmových skupin obyvatelstva. Původně přitom unie počítala s tím, že pakt dodrží až koncem svého funkčního období.
Také odcházející ministr financí Hans Eichel oznámení Almunia přijal a řekl, že je přesvědčen, že nová vláda cíl splní. "Jinou možnost než v roce 2007 dodržet pakt nemáme," řekl. Zároveň obhajoval jím prosazovanou reformu paktu stability. "I on ale musí být dodržován, jinak se rozpadne," dodal.
Na nátlak Německa unie pravidla zmírnila již na jaře letošního roku, jedním z ústupků bylo například mírnější zacházení při udílení pokut. Jasněji, na rozdíl od minulosti, naopak pakt nařizuje, jak se musí nové zadlužení v dobách ekonomického oživení snižovat. Eichel tehdy reformu označil za "ekonomicky rozumnou".