Snažím se na věci dívat jako žena

HN: Jste majitelkou penzionu, který získal v anketě Můj hotel první místo mezi penziony, vlastníte prosperující cestovní agenturu. Proč jste se rozhodla právě pro tuto oblast podnikání?
Všechno to pramení ze skutečnosti, že celý život jsem pracovala v cestovním ruchu. Byla jsem u zrodu speciálního nástavbového studia cestovního ruchu na střední hotelové škole. Po revoluci jsem potom odešla do soukromé sféry a společně s manželem jsme založili rodinný penzion a později i cestovní kancelář, která byla původně koncipována pouze pro aktivní cestovní ruch, ale postupně se naše aktivity rozrostly. Dnes mám cestovní agenturu, která zajišťuje jak incoming, ale zároveň prodáváme i zájezdy ostatních kanceláří jako agentura. Ročně s námi jezdí zhruba dva tisíce lidí. Přičemž penzion i cestovní agenturu zvládáme v podstatě s dvěma a půl zaměstnance.

HN: Přitom jste byla podruhé zvolena za prezidentku HO.RE.KY a to jako první žena v historii vůbec. Jaká je vlastně vaše náplň práce v této funkci?
HO.RE.KA ČR je sdružení, které zastupuje restauratéry a hoteliéry v celé republice a snaží se o zlepšení podmínek pro provozovatele. Snažíme se, aby podnikatelé měli v organizaci oporu proti státním a úředním orgánům. Z posledních našich významných aktivit lze například uvést úspěšnou iniciaci novely autorského zákona nebo zamezení tomu, aby se ubytovací služby přesunuly ze snížené do základní sazby DPH. Ne všechno se nám ale samozřejmě daří, bohužel se nepodařilo ovlivnit přesunutí stravovacích služeb do základní sazby DPH. V této záležitosti jsme byli příliš krátcí, protože to je otázka státního vyjednávání a našich přístupových jednání k Evropské unii.

HN: Mimo jiné jste i spoluautorkou jednotné oficiální klasifikace ubytovacích zařízení. Co vás k její tvorbě vedlo?
Někdy mám pocit, že naše sdružení supluje i to, co by měl spíš dělat někdo jiný. Mám na mysli nastavení rovných podmínek pro naše podnikatele, což je třeba příklad klasifikace ubytovacích zařízení. U nás ještě v nedávné minulosti neexistovala obecná norma, podle které by se ubytovací zařízení zařazovala do kategorií a tříd. Živnostenský zákon například ukládal, že každé ubytovací zařízení musí být označeno kategorií a třídou, ale už neukládal, podle čeho se toto zařazení stanovuje. Pokud by si třeba ubytovna vyvěsila na dveře pět hvězdiček, bylo to z hlediska zákona v pořádku.
My jsme se snažili stanovit určitá pravidla. Teď je naprosto jasné, jaká kriteria musí splňovat provozovatel, který si chce zařadit své ubytovací zařízení do určité kategorie a třídy. Navíc klasifikace pomáhá tomu, aby nedocházelo ke klamání spotřebitelů, napomáhá i lepší orientaci pro cestovní kanceláře a v neposlední řadě pomáhá v orientaci i samotným provozovatelům.

HN: Členství v klasifikačním systému je povinné?
Chceme, aby klasifikace v každém případě zůstala dobrovolná a záleželo na majiteli či provozovateli ubytovacího zařízení, zda certifikační proces podstoupí, či nikoli. Nechceme, aby se plnění těchto podmínek přesunulo do rukou státních orgánů. Dokážeme si totiž představit, že by se tím živil velký sbor úředníků, kteří by zatěžovali provozovatele ubytovacích zařízení dalšími kontrolami. Snažíme se najít jiné motivační faktory, než je povinné členství.

HN: Jaký je mezi podnikateli o vaší klasifikaci zájem?
Čekala jsem větší. Měla jsem trochu zkreslené představy o stavovské cti. Představovala jsem si, že člověk, který podniká v tomto oboru, chce podnikat poctivě a dělat pro svůj podnik maximum. Bohužel tomu tak není, protože v našem oboru existuje stále značné množství zlatokopů, kteří nechtějí respektovat jakákoli pravidla. V současné době máme certifikováno asi pět set ubytovacích zařízení - přičemž je třeba říci, že některá z těchto zařízení si musela doplnit určité standardy, aby mohla certifikát získat. Na druhou stranu je stále dost těch, kteří, protože nesplňují některé parametry, náš systém napadají a nezodpovědně degradují.

HN: Zmínila jste se o nezodpovědných podnikatelích; jak vnímáte například šokující výsledky prověrek především v čínských restauracích?
Každý podnikatel, který chce u nás podnikat, musí dodržovat všechny hygienické vyhlášky a zákony. Každá restaurace musí být před svým otevřením zkolaudována a jednou z podmínek kolaudace je i hygienické rozhodnutí. Není mi potom tedy jasné, jak může přijít kontrola do restaurace a zjistit, že podnikatelé tyto předpisy nedodržují. Souhlasíme se systémem kontrol, pokud tedy opravdu kontrolují to, co kontrolovat mají, a pomáhají nám oddělit "také podnikatele" od těch poctivých, kteří investovali do zkvalitnění podmínek provozu nemalé prostředky a snaží se vše dodržovat.

HN: Jaká je vaše priorita či největší plán ve funkci prezidentky HO.RE.KY?
Jsem první ženou v čele tohoto typu profesních sdružení a snažím se na problémy nahlížet ženskou logikou. V České republice existuje ještě jedno profesní sdružení, které sdružuje hlavně velké hotely a mezinárodní řetězce, s kterým byla HO.RE.KA ČR v minulosti v trošku antagonistickém vztahu. Myslím, že tento stav byl částečně zapříčiněn právě mužským soupeřením a neschopností se domluvit. Já ale zastávám názor, že na tom našem malém rynku není místo pro spoustu profesních organizací, protože všem nám jde o jednu věc. Už - jak jsem uvedla - jsme si vyzkoušeli, že pokud všichni chceme totéž a dokážeme spolupracovat, pak se to podaří. Proto bych chtěla být nápomocna sloučení všech profesních sdružení a vytvořit jednu silnou profesní organizaci, která by byla snáze přijímána státními orgány a měla by stabilnější pozici.

HN: Kterého ze svých dosavadních kariérních ocenění si nejvíc vážíte?
To nelze říct, protože jedno vyplývá z druhého. Domnívám se, že pokud člověk dělá svou práci pořádně a poctivě, úspěch se musí nutně dostavit. Prioritou pro mne však vždy byla, je a bude soudržná a spokojená rodina. To mne nabíjí a dodává sílu k tomu, abych se snažila posunout celý náš obor tam, kde by si s ohledem na jeho přínos pro naše hospodářství zasloužil být.

Miroslava Luprichová (1960) vystudovala střední hotelovou školu, na Vysoké škole ekonomické v Praze pak obory ekonomika služeb a cestovního ruchu a učitelství ekonomických předmětů. Učila na střední škole cestovní ruch a ekonomii a od roku 1990 je majitelkou a ředitelkou cestovní agentury LUUL tour a pensionu Lucie, současně je prezidentkou sdružení HO.RE.KA ČR. Je vdaná, má dvě děti. Hovoří anglicky a německy. Ráda čte, má zájem o kulturu a sport.