Jen memoranda a zákony nepomohou

Představte si, jak by mohla vypadat vzdělávací dráha člověka za několik desítek let. Po absolvování základní a střední školy půjdete na školu vysokou, kde vám vydají akademický titul, který bude platit pouze po dobu deseti let. Pakliže budete chtít ve své profesi dále pokračovat, budete muset úspěšně absolvovat sérii kursů, třeba po internetu, což vám bude stačit na dalších pět let. Možná to bude v angličtině, a samozřejmě zaplatíte.

Evropa zaostává a příliš nepomůže
Zdá se vám tato představa nereálná? Možná to nebude přesně tak, ale přibližovat se k tomuto modelu asi budeme i v Česku. Kdo bude chtít zůstat konkurenceschopný na trhu práce, bude se muset vzdělávat celý život, protože mu dovednosti a znalosti získané ve školních lavicích nevystačí. Evropa chce zůstat konkurenceschopná vůči tradičním ekonomickým soupeřům, kterými jsou Spojené státy americké a Japonsko, ale také vůči ekonomickým velmocím budoucnosti Číně a Indii. Proto sází na celoživotní vzdělávání.
Nevýhodou velkých konceptů typu znalostní společnosti či právě celoživotního učení je to, že se o nich více hovoří a teoretizuje, než se ve skutečnosti dělá. Evropa píše memoranda, organizuje diskuse a pracovní skupiny, publikuje materiály. Těžko ale hledáme evropského politika, který jde příkladem.
Systém dalšího vzdělávání není ale tak úplně celoevropskou záležitostí. V každém národním státě je to jiné. Situace se rapidně liší například ve Velké Británii a v nových členských zemích unie. Přístup k dalšímu vzdělávání totiž z velké míry také závisí na tom, jakým způsobem je ve společnosti vnímána zodpovědnost za sebe sama, jaké hodnoty mají u lidí prioritu, jak je na vzdělání pohlíženo a tak dále.
Jak si v tomto směru stojí Česká republika? Je známo, že počet lidí, kteří se účastní dalšího vzdělávání, není v porovnání s ostatními zeměmi unie zrovna vysoký. A další skutečností je to, že zájem o další vzdělávání mají především ti s vyšším vzděláním. To je ale podobné jako ve světě. Společně s věkem a klesajícím stupněm vzdělání se zájem o další vzdělávání snižuje. Nejnižší je bohužel u těch, kteří jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností - starší lidé s žádným či základním vzděláním.
Někteří experti se domnívají, že částečnou příčinou nezájmu o další vzdělávání v Česku je paradoxně to, že máme jeden z nejvyšších podílů středoškolsky vzdělané populace na světě. Ve světě je běžné to, že lidé, kteří nemají středoškolské vzdělání, si doplňují svoji kvalifikaci v rámci dalšího vzdělávání. U nás jako by se motivace dále studovat zastavila právě po absolvování střední školy.
Politika dalšího vzdělávání je často nekoordinovaná. Nejen na celorepublikové, ale i na místní úrovni. Do oblasti dalšího vzdělávání se snaží zapojit vysoké školy, vyšší odborné školy, střední školy a další subjekty. Existují příklady, že si město zřídí centrum dalšího vzdělávání, přestože existuje v blízkém dosahu například střední škola s dostatečnými prostorovými kapacitami. Městu ale zbyl nevyužitý objekt a celoživotní vzdělávání je přece v módě! Dvě instituce se tak budou v budoucnosti přetahovat o potenciální klienty, platit dva ředitele a budovy budou využity způlky.

Studenti kritizují školy
Poměrně neveselé je to i s motivací mladých lidí k dalšímu vzdělání. Dobré je, když se jednotlivec může realizovat a vzdělávat v oblastech, ke kterým má blízko a které ho baví. V rámci letošního veletrhu INVEX si Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest pozvala studenty středních škol z Brna a okolí a snažila se pomocí diskusí v malých skupinách zjistit, jak středoškoláci systém vzdělávání hodnotí. Výsledky nebyly zrovna potěšující. Studenti podrobili velké kritice především výuku cizích jazyků. Dále to, že s nimi nikdo systematicky a odborně nehovoří o jejich předpokladech k dalšímu studiu. Nikdo po nich nechce, aby v něčem vynikli či byli dobří. Důležité je pouze nebýt nejhorší. Jistě, můžeme namítat, že 80 vybraných studentů není reprezentativní vzorek středoškolské populace. Přesto je zřejmé, že mnohé z těchto mladých lidí stávající systém školství systematicky připravuje o motivaci dále se vzdělávat a pracovat na sobě.
Podobné závěry totiž potvrdili účastníci soutěže, kterou CzechInvest společně se vzdělávací institucí Junior Achievement organizoval v první polovině letošního roku opět pro studenty středních škol. Účastníci měli popsat přínosy vybrané firmy jejich regionu či zdůvodnit přínosy České republiky pro zahraniční investory. Vítězové soutěže, kteří za odměnu strávili den s místopředsedou vlády pro ekonomiku Martinem Jahnem, vyjádřili překvapující názor. Příprava na soutěž a průběh finále jim daly více než celá střední škola. Obrovsky vyrostli a vřele doporučili, aby se v soutěži pokračovalo.
Ale abychom si pořád nestěžovali. Najdou se jistě učitelé, školy a projekty, které dokážou v dětech a mladých lidech zapálit touhu po poznání a vzdělávání. Jako velmi zajímavý příklad je možno uvést projekt, který vzniká v Plzni v areálu Škodovky. Za finančního přispění města i kraje se buduje unikátní projekt s názvem Technorama, který má kromě jiného za cíl podpořit mládež se zájmem o techniku a přírodní vědy. Vzdělávací prostory budou obsahovat například expozice se základními fyzikálními principy a technickými zákonitostmi a s historií podnikání v regionu.
Jakým způsobem tedy nejlépe přispět k tomu, aby se celoživotní učení stalo realitou? Ukazuje se, že memoranda a nové zákony nepomohou. Chce to totiž začít od změny školství na všech úrovních. Učení člověka musí bavit, aby se k němu v průběhu života rád vracel. Škola ho především nesmí odstrašit, což je mnohdy příklad našich vzdělávacích institucí. Lidé si musí vážit toho, že se jim vzdělání dostává. Ať je to zadarmo či za poplatky. Celoživotní učení tudíž nezačíná až po ukončení formálního vzdělávání, ale už v mateřských školách.

Autor je poradce generálního ředitele CzechInvestu