Hoří už Jižní Město?

Jak vypadá průměrný "palič" z pařížského předměstí? Je to mladík mezi 14-18 roky, nestará se ani o náboženství, ani o své rodiče. Ti se asi tak v polovině případů hlásí k islámu. Znamená to něco podobného jako když se rodiče ostravského sprejera hlásí ke katolíkům. Jejich etnické pozadí je smíšené. Zhruba třetina z nich jsou černoši, mnozí mají arabský původ, ale také je mezi nimi hodně Francouzů a občas nějaký chudý Polák a při troše snahy bychom snad nalezli i nějakého zachmuřeného mladého Čecha z rozvrácené rodiny. Na rozdíl od ministra vnitra s maďarským jménem Sarkozy nemají pocit, že jsou odpad společnosti. Možná si však na jeho adresu brumlají něco jako "Poturčenec horší Turka". Provokují se stejným gustem jako naši "technaři" a mají přitom pocit, že jsou v právu.
Mnozí z nich mají rádi válku. Jeden na otázku, proč zapaluje automobily, řekl, že ho to baví, že se konečně něco děje. Zapalovat automobily je podle nich dobrá zábava. Noviny však hovoří o politických a náboženských příčinách revolty. Skoro stejně bezvadná věc je zapálit mateřskou školku nebo základní školu. Mají na ni své vzpomínky - chaos a nejhorší učitelé Francie v nich kdysi uzavřeli svornost a bratrství. Člověka hned napadne, že elitního učitele je na výběrové škole škoda, že by měl učit na předměstí, kde jej skutečně potřebují. Záběr z televize: na dvoře vězení pro těžké kriminálníky byly objeveny základy kostela. Jeden z vězňů nadšeně říká: "Úplně mě to vzalo, chci pracovat s archeology." Možná to je poprvé, co vidí někoho skutečně pracovat. Skutečně: úplně ho to vzalo.
Každý člověk někam potřebuje patřit a s něčím se ztotožnit. Pařížský palič se jen těžko může ztotožnit s rodiči, co se hádají či rvou. Od státu se mu zatím nedostalo nic dobrého a do budoucnosti ani nic nečeká. Organizované náboženství jej nezajímá, ale cítí-li se být ohrožen většinovou společností, která je křesťanská, přece jenom a spíš z nouze dá přednost islámu. Pařížský palič je především frajer. Ztotožňuje se se svou ulicí či čtvrtí. Obvykle je členem nějakého pouličního gangu, který prodává drogy. To je práce pro chlapa, a ne každé ráno vstávat! Ostatně škola ani rodiče jej přece pracovat neučili. Součástí jeho identity je nenávist k jiným gangům, ve kterých jemu podobní mladí lidé provozují stejně podivná zaměstnání. Možnosti, že by se ke společným akcím spojilo víc gangů, které by pod praporem islámské revoluce rozsévaly násilí, věří jen ministr s maďarským jménem, ale ne jeho podřízení. Gangy se na cizím území cítí nejisté. Občas provedou invazi na sousední území, vymlátí pár obchodů, aby pozlobili své rivaly, a pak se stáhnou. Je to taková malá kmenová válka na dvou frontách - proti sousedům a proti státu.
Největším rivalem je však policie a establishment. Když v televizi vidí, že frajeři ze sousedního gangu zapálili jedno parkoviště, pak je věcí cti nezůstat pozadu. To by se jim děvčata smála, že jsou bláto, a ne zbojníci. Pokud se cítíte být víc členem nějaké skupiny než občanem státu, pak víc ctíte zákony této skupiny. Bez ní totiž už nejste vůbec nic. Britský Independent napsal, že když se násilí dostalo do televizního zpravodajství, musely i ostatní skupiny ukázat, že se umějí chovat stejně násilně, aby neztratily tvář. Zajímalo by mne, co by se stalo, kdyby neexistovala televize a francouzská policie pěkně v klidu vyčistila tu první neposlušnou čtvrť. Televize, která objektivně plní své pravé poslání - informovat veřejnost - nemusí být vůbec nic neutrálního, ale pěkně nebezpečná věc. Jenže kdo tohle může rozhodnout?
Takže kdy bude hořet pražské Jižní Město nebo sídliště Chodov, když je vlastně patrné, že ani ve Francii se nejedná jen o muslimy, černochy či jiné emigranty, ale obecně spíš o lidi na okraji společnosti, kteří podle zákona proletariátu mají blízko k jiným, třeba českým či rumunským marginalizovaným skupinám? Nejspíš k tomu ještě dlouho a možná vůbec nikdy nedojde. Podle novějších výzkumů hodnot jsou čeští vysokoškoláci nihilisté tak asi z 10% a u mladých lidí na okraji společnosti toto číslo nejspíš nepřekračuje 30 %. Většina českých mladíků viděla své rodiče pracovat... a pak, mír na sídlišti přece neudržují policisté, ale kvalitní učitelé z místní základní školy.

Autor je geologem a esejistou
Ilustrace: Vladimír Nagaj