Dvojí metr: na ODS a na všechny ostatní

Člověk to může obracet, jak chce, na "Sarajevu 1997" a na tom, co následovalo, bohužel moc dobrého nenajde. Někteří účastníci vzpoury proti Václavu Klausovi - například Jan Ruml - asi byli vedeni dobrými úmysly a jejich rozhořčení nestálo na vodě. ODS skoro určitě měla ilegální fondy.
Další aktéři - například nebožtík Josef Lux - sledovali spíš vlastní zájmy. Rumla Lux do vystoupení proti Klausovi dotlačil hrozbou, že lidová strana jinak odejde z vlády, což ovšem po Rumlově a Pilipově tiskové konferenci stejně udělala.
Občanská pravice je od těch dob nesmiřitelně rozdělená - zatímco levici se už skoro podařilo zasypat příkop mezi socialisty a komunisty.


Fénix Klaus

ODS byla vyhořelá a zasloužila si prohrát. Držet místa ve vládě jenom proto, aby si na ně nemohli sednout sociální demokraté, už ve světle finančních afér nestačilo.
Klaus měl ale skončit ve volbách, třeba předčasných na jaře 1998. Místo toho přišel pokus rozštípnout hlavní vládní stranu zvenčí. Menší koaliční partneři a prezident Václav Havel si proti Klausově vůli vybírali z jeho klubu lidi do vlády bez Klause. Z té nespravedlnosti Klaus povstal jako z popela.


Pokles nároků

Měla to být rána korupci, bohužel jí ale spíš dootevřela dveře. ODS po vynuceném forenzním auditu začala zatloukat, nová sociálnědemokratická garnitura skandálů napáchala ještě o řád víc. Aférky rozsahem odpovídající její váze má ostatně i Unie svobody.
Ani jsme si nevšimli, kam se za těch osm let propadly naše nároky: ke Klausově zatracení stačilo, že šéfoval straně s černými fondy a že to musel přinejmenším tušit. Že by Klaus "bral" do vlastní kapsy, to kromě jedné reportáže na Nově nikdo vážně netvrdil. Vladimír Špidla, který byl dvojkou v Zemanově vládě, asistoval u gripenů a do parlamentu přinesl novelu usnadňující vládě obcházet veřejné soutěže, taky sám "nebral". Co se ovšem ještě u Klause předpokládalo samo sebou, Špidlovi vystačilo na malý kult. I vinou bizarní protiklausovské kampaně přestala stranická základna ODS - většinou lidé, kteří si ještě v létě 1997 přáli míň Macka a víc Rumla - řeči o korupci poslouchat. To se občanským demokratům ještě může vymstít.


Dvojí metr

"Sarajevská neuróza" zle poznamenala i politickou diskusi. Jedním z jejích nejdůležitějších rysů je dvojí metr, jeden přikládaný na ODS (v menší míře i na tzv. zemanovský proud v ČSSD), zbytek na ostatní demokratické strany. Máme ho v sobě hluboce zažitý. Už tenkrát nikoho moc nezajímalo, že KDU-ČSL teprve těsně před tím, než vyrazila proti Klausovi, vrátila záhadný sponzorský dar.
Karel Kühnl, který tehdy o Klausovi řekl, že je "morálně méněcenný", sedí dnes klidně v jedné vládě s Davidem Rathem. Když se do České televize montoval Ivan Langer, demonstrovalo proti němu Václavské náměstí. Když teď předseda vlády do televizní rady dosadí svého poradce, je to jenom na běžné zpravodajství.
Bezpartijní antikomunisty nepřimělo k výrazné akci několik let systematického sbližování ČSSD a KSČM (už na podzim 1998 pomohl Grebeníček Zemanovi s rozpočtem), ale až jedno Klausovo "spuštění se" při prezidentské volbě. Prezident má námluvy u komunistů na talíři neustále, Petru Pithartovi, který šel na komunistický klub z kandidátů první, to nepřipomene nikdo.
Je zvláštní, jaké proti sobě ODS, která určitě není ďábelštější než jiné strany, dokáže vzbudit zaujetí a kolik lidí je Klausem fascinováno tak, že se přestávají chovat racionálně. (Co si máme myslet, když se pánové Kocáb se Šípkem motají na Pražském hradě se štípačkami?) To už je ale parketa spíš pro psychoanalytika. My si vystačíme s konstatováním, že i psychózy mohou být kolektivního rázu.


Co je na výběr

Přízrak "Sarajeva" nám dosud zaclání v pohledu na důležité skutečnosti. Česká populace je zhruba rozdělená na dvě velké skupiny: jednu bázlivější, méně vzdělanou a s protikapitalistickými tendencemi, druhou aktivnější, vzdělanější a víc západně orientovanou.
Podle všech dosavadních sociologických šetření tvoří jádro té druhé voliči ODS. Bylo několik pokusů tyhle lidi občanským demokratům vyfouknout, oni se ale ODS dál tvrdohlavě drží. Co si s tím počne intelektuálně-publicistický establishment? Až dosud byl připraven kvůli své válce s modrým ptákem tuhle část společnosti ignorovat.


Nebezpečí

ODS válka s intelektuály také oslabuje. Ubírá jí pět šest procent "metropolitních" voličů-liberálů, kteří ovšem chtějí volit tak nějak esteticky. Ta procenta můžou ODS za půl roku fatálně chybět.
A může se stát, že kvůli nevyřízeným účtům z roku 1997 dál povládne reprezentace té části společnosti, která už má problém chápat listopad 1989 jako začátek lepších časů. Autor je novinář