Ruská látka z českých jevišť nikdy nezmizela

Ruská látka z českých jevišť nikdy nezmizela

Opera brněnského národního divadla, která šestnáct let neuvedla žádné ruské dílo, je raritou. Rozhodně totiž neplatí, že by polistopadové uvolnění, které s sebou přineslo i averzi ke všemu sovětskému, znamenalo třeba jen dočasné vyhnání ruských her z českých jevišť.
"Počátkem devadesátých let se samozřejmě vyvalila vlna zakázaných, především českých autorů, ale ruští klasici se hrát nepřestali. To platí především o činohře, ale i balet a opera na tom byly podobně," říká rusistka a překladatelka Vlasta Smoláková, která se upřímně podivila nad brněnskou výjimkou.
Česká divadla přestala uvádět - vedle propagandistických látek - jen jeden typ her: "perestrojkové" texty současných ruských dramatiků, které kriticky reflektovaly socialistickou realitu. "V osmdesátých letech je naše divadla hrála, protože na rozdíl od českých zakázaných autorů tyhle hry cenzurou prošly. Například Alexandra Gelmana," dodává Smoláková.
Klasikové jako Čechov, Gogol nebo Dostojevskij však patřili a patří k nejhranějším titulům stále. Česká divadla mají k ruské literatuře blízko již historicky, vůbec první dramatizace Dostojevského uvedlo Vinohradské divadlo už v roce 1900, také Čechov měl české inscenace záhy po premiérách v Rusku.
Charismatický, již zesnulý režisér Petr Lébl, na jehož Čechovovskou trilogii z devadesátých let se vzpomíná jako na přelomové události, o Čechovovi prohlásil, že je jeho lehkou drogou. K současným divadelním hitům - alespoň u kritiky - patří trilogie Dostojevského adaptací režiséra Vladimíra Morávka. Hrají se i současní autoři - například hry pro jednoho herce Jurije Griškovce nebo drsné texty Vasilije Sigareva. (mgd)