Vagit Alekperov: Cena ropy v Evropě ještě poroste

Ruský ropný koncern Lukoil, který většinově ovládají ruští manažeři a jehož třináct procent vlastní americká společnost Conoco-Phillips, je považován za věrný Kremlu. Putinův portrét lze najít i na psacím stole šéfa Lukoilu Vagita Alekperova.
Firma Lukoil má sto padesát tisíc zaměstnanců a v současné době těží víc ropy a plynu než Kuvajt. Se svou těžbou ve výši téměř dvou miliónů barelů ropy a plynu denně je šestou největší ropnou společností, která je kotovaná na burze.

V oblasti ropy má se svými 16,1 miliardami barelů tolik zásob jako žádná jiná, na burze obchodovaná společnost. Po Exxon-Mobilu má Lukoil druhé největší zásoby ropy a plynu - 20,1 miliardy barelů. Přestože má koncern jen 0,4 procenta světových zásob, podílel se v loňském roce na celosvětovém exportu 2,4 procenta.
"Chceme být nejziskovější ropná firma mezi konkurencí na burze," říká v rozhovoru pro německý list Handelsblatt Alekperov.

Lukoil je dnes v Rusku největší ropný koncern. Jakou pozici bude mít vaše firma za pět let?
Naše plány jsou velmi ambiciózní: chceme se dostat mezi tři největší ropné koncerny světa, které jsou kotované na burze. Na to jsme vypracovali konkrétní strategický plán do roku 2014, na jehož realizaci navíc disponujeme potřebnými zásobami ropy a plynu. Chtěli bychom se dostat na úroveň 780 miliónů vytěžených barelů ropy ročně, u plynu by to mělo být 50 miliard metrů kubických. Nechceme pouze růst, ale také zvýšit naši ziskovost a tržní kapitalizaci.

Chceme být nejziskovější ropný koncern na světě

Neláká vás stát se největším ropným koncernem na světě?
Ne. Chceme být ten nejziskovější a nejvýnosnější ropný koncern na světě. A vstup americké společnosti Conoco-Phillips do Lukoilu dokazuje, že jsme pro investory velmi atraktivní. Jen v letošním roce se naše hodnota na burze téměř zdvojnásobila.

Nemáte strach, že ruský stát spolkne další ropné koncerny? Koneckonců jím ovládaní energetičtí giganti Gazprom a Rosněfť převzali nejdůležitější dceřinou společnost Jukosu a ropný koncern Sibněfť.
Fakt, že dnes na trhu v Rusku hrají jistou roli také státní společnosti, je normální. Ale že stát činí takové velké výdaje na nákup nových aktiv, to zajisté není smysluplné.
Nicméně je nutno říci, že stát má z ropného průmyslu a plynárenství tak vysoké příjmy, že je musí někde investovat a nesmí je nechat napospas inflaci. Ale Gazprom je již dnes největším světovým producentem energie. A pokud Rosněfť převezme všechny ruské těžaře ropy, pak se z něj stane gigant.

Vylučujete možnost, že by stát chtěl být největším těžařem ropy?
Všechno je možné. Ale nemyslím si, že k tomu dojde.

Další případ jako byl Jukos tedy nehrozí?
My jsme naše daně vždy platili celé. Nám se nic stát nemůže. Ale naši konkurenti, jako například britsko-ruská společnost TNK-BP, která si právě stěžuje na nové daňové prověrky, dlouhá léta odváděla výrazně méně daní. A to nebylo jen o pár procent méně, to jsou zcela jiné hodnoty.

Snížil státní tlak na Jukos a jeho bývalého šéfa Michaila Chodorkovského ochotu ruských ropných společností více investovat?
Ne. V případě Jukosu jde o konflikt mezi Chodorkovským a jeho partnery se státními mocnáři. To nemohu komentovat.

Strach ze zásahů státu a drastické navýšení daní ropných koncernů silně zbrzdily nárůst ruské ropné výroby. Nemohlo by Rusko svou těžbu zvýšit a snížit tak cenu na světových trzích?
Snížení růstu ruské ropné produkce nemá jen politické důvody, jako například rostoucí státní tlak na ropné koncerny či případ Jukos. V Rusku jsou mnohé ropné zdroje dvacet nebo třicet let staré a my jsme v posledních letech málo investovali do hledání zdrojů nových.

Ruská ropa by měla být výrazně dražší než dnes

Proč?
Kromě již zmíněných důvodů jsou jedním z hlavních důvodů také nedostatečné ruské zákony. Stát se musí postarat o to, aby ti, kteří si koupí licenci na hledání nových zdrojů a posléze je najdou, tuto ropu také automaticky těžili. Dosud byla vydražena jedna licence. To se musí ze zákona změnit.

Podle vás tedy není šance na snížení ceny ropy v Evropě?
Naopak. Ruská uralská ropa by měla být výrazně dražší, než je tomu dnes. Rozdíl oproti ceně severomořské ropy Brent je sedm dolarů za barel, to dosud nikdy nebylo. Dříve rozdíl činil půl dolaru až sedmdesát centů. Kvůli tomu, abychom se tohoto nespravedlivého rozdílu zbavili, se postaráme o to, aby Evropa již neměla nadbytek ruské ropy. Nové ropovody do Číny odvedou ruskou, kazašskou a ázerbájdžánskou ropu pryč z Evropy, směrem do Číny. Pak bude rozdíl mezi uralskou ropou a ropou Brent opět na staré úrovni.

Cena ropy v Evropě tudíž ještě poroste?
Ano, musíme skoncovat s nadbytečnou nabídkou ruské ropy na evropském trhu.

Lukoil má již dnes síť čerpacích stanic v USA. Kdy budou moci u benzínek Lukoil čerpat také řidiči v západní Evropě?
V Evropě postupujeme z východu směrem na západ. V Polsku, Maďarsku, Srbsku, na Ukrajině, v baltských zemích a Rumunsku již máme dva a půl tisíce čerpacích stanic. Ale nekupujeme jen sítě benzínek. Pro nás je totiž důležité, ovládat celý řetězec - od těžby, zpracování až po distribuci. Tam, kde máme také vlastní rafinérie, chceme mít také vlastní čerpací stanice.

Těžbu stále zvyšujeme, už dnes těžíme víc než Kuvajt

Kdy přijdou čerpací stanice Lukoil do Německa?
Prověřujeme několik možných projektů na koupi rafinérii, protože dnes již těžíme víc, než zpracováváme.

Nechcete koupit rafinérii v Essenu, kterou z důvodů ochrany hospodářské soutěže musí prodat BP a venezuelská společnost PDVSA?
Z Venezuely o aktivitách v Německu dosud máme jen povrchní informace. Skutečná nabídka na prodej ale zatím nebyla předložena.

Když se vaše snahy v Německu tak komplikují, proč nepřevezmete konkurenty někde jinde? Peněz máte k dispozici dostatek...
Například o těžařské dceřiné společnosti Jukosu nemáme zájem, protože víme, že jak Jukos, tak Sibněfť své zdroje během krátké doby vytěžily. Svou těžbu podle mého mínění velmi nepřirozeně navýšily. My naopak naši těžbu zvyšujeme každý rok jen o dvě až čtyři procenta. Dnes již těžíme dva milióny barelů ropného ekvivalentu (ropa a zemní plyn, pozn. red.), což je více, než kolik těží Kuvajt. Do roku 2007 by se to mělo zvýšit na dva a půl miliónu barelů denně.

Až se situace zklidní, chceme se vrátit do Iráku

Zvládnete to?
Jsme připraveni kvůli tomu podstoupit jisté riziko. Lukoil investuje do hledání nových zdrojů na severu Kaspického moře a právě koupil ropnou společnost Nelson Ressources v Kazachstánu. Navíc modernizujeme pole zemního plynu v Uzbekistánu, děláme první zkušební vrty v Ekvádoru a spolupracujeme také s norskou Norsk Hydro na zásobách zemního plynu v Íránu. V neposlední řadě jsme pak aktivní spolu s naším americkým partnerem Conoco-Phillips při vrtech v sibiřské ropné provincii Timano-Pečora. Stavíme exportní terminál pro dodávky do USA a máme společné plány v Iráku.

Chcete tedy znovu do Iráku, kde Lukoil těžil již v době Saddáma Husajna?
Doufáme, že se tam situace po volbách brzy stabilizuje a že na našem poli West-Qurna2 brzy opět budeme moci pracovat. Již nyní tam poskytujeme velkou humanitární pomoc a vzděláváme tisíce iráckých ropných inženýrů v Rusku. Do května bych rád vyjel do Bagdádu. Doufám, že od nově vytvořené vlády do konce příštího roku budeme mít ohledně našich aktivit jasno.

Lukoil nyní expanduje také v oblasti zemního plynu. Ale plynovody zatím ovládá monopol Gazprom, který konkurenci vývoz zemního plynu zakazuje.
V exportu zemního plynu bychom samozřejmě, stejně jako Gazprom, chtěli dostat 180 dolarů za 1000 kubických metrů. Gazprom nám ale platí jen 22,50 dolaru. To není spravedlivé a ztěžuje to naši práci. Měli bychom dostávat férovou cenu a mít možnost přinejmenším na vnitřním trhu prodávat plyn volně. Bohužel ale Gazprom ani dnes ještě nezveřejnil své náklady na plynovody.

Váš koncern je veden vlastníky. Jak velký je váš podíl na Lukoilu?
To je moje osobní věc. Řeknu jen tolik: neprodám nic, ba naopak - stále ještě přikupuji akcie Lukoilu.

Jak dlouho budou v managementu Lukoilu ještě sedět vlastníci?
To zodpoví až příští generace. Možná, že naše děti nebudou mít k naší práci tak patricijský postoj jako my. Všechno v životě se mění.

Zdroj: Handelsblatt