Šetřit musí všichni. A přemýšlejme o reformě


Blížíme se k dalšímu klíčovému jednání o finančním rámci na léta 2007 - 2013. S ohledem na značnou časovou tíseň, ve které se nyní nacházíme, považuji za správné soustředit se na hlavní důvody "nedohody" v červnu a nevnášet do diskuse další nové aspekty.


Britský rabat musí klesat

Není tajemstvím, že hlavní překážkou shody byl v červnu britský rabat, který byl zaveden zejména kvůli velkému podílu zemědělství na výdajích EU a malému podílu Velké Británie na těchto platbách.
Šlo by pochopit, kdyby z důvodu, že roste podíl zemědělství na výdajích EU, byl oprávněný i vzrůstající britský rabat. Tak tomu však není. Reálně se podíl výdajů na zemědělství v rozpočtu EU snižuje. Od osmdesátých let klesl podíl zemědělství na společném rozpočtu ze 70 na 46 procent. V roce 2002 bylo navíc na evropské úrovni dohodnuto postupné snižování výdajů na zemědělství.


Změňme příjmy

Rozpočet je tvořen nejen výdajovou, ale také příjmovou stranou. Bohužel musím konstatovat, že dosud k žádné, a to ani částečné, reformě u britského rabatu na příjmové straně nedošlo. Podporuji snahu Tonyho Blaira přehodnotit všechny výdaje z rozpočtu EU v kontextu vývoje 21. století, toto tvrzení je však zapotřebí rozšířit také na příjmovou stranu.
Tony Blair je v obtížné situaci. Je velmi složité skloubit úlohu předsednické země, která má z titulu svého postavení co nejvíce přispět k dosažení kompromisu jednomyslně přijatelného všemi členskými státy, a přitom hájit zájmy své země. Nicméně jsem toho názoru, abychom po přijetí rozpočtové perspektivy zahájili diskusi o podobě rozpočtových reforem - včetně zemědělství. To by se mělo promítnout do finanční perspektivy, jež bude následovat po roce 2013.


Shoda na úkor nejchudších

Velká Británie si jako jeden z prvních členských států EU uvědomila budoucí přínos nových členských států. Velká Británie v dosavadních jednáních byla vždy advokátem nasměrování pomoci ze strukturálních fondů směrem k méně bohatším členským státům. Sama si je vědoma, jak silným nástrojem kohezní politika je, neboť z ní na začátku 80. let, v době nelehkého stavu celé ekonomiky a masivní restrukturalizace průmyslu, intenzivně profitovala.
Ba co víc, i v současné finanční perspektivě 2000 - 2006 má pro účely strukturální pomoci alokováno více než 10 miliard liber (asi 422 miliard korun). Je pro mne proto velmi obtížné si představit, že tento princip opustí a bude hledat kompromis na úkor nejchudších členských států. Česká republika, a ostatní nové členské země, se poučila z případů Velké Británie, Irska, Portugalska a Španělska a chce je následovat.
Máme zájem o investice do výzkumu, podpory podnikání, infrastruktury a multifunkčního zemědělství. Po určité přípravné fázi v rámci této finanční perspektivy jsme připraveni na příjem plnohodnotné strukturální pomoci od roku 2007.


Útok na rozšíření

V přístupovém procesu jsme splnili všechny podmínky EU a navíc souhlasili s přechodnými obdobími v oblasti fundamentálních hodnot EU, jako je volný pohyb osob a částečně také služeb. Další prodlužování jednání o budoucím financování EU nahrává zpochybňování rozšíření tím, že zasahuje oblast politiky soudržnosti, jednoho z pilířů evropské integrace. Není možné zpochybňovat rozšíření, a to jen z důvodu neochoty poskytnout dostatek finančních prostředků v krátkodobém horizontu!


Platit musíme všichni

Po pátečním jednání premiérů zemí visegrádské čtyřky s britským premiérem jsem vyjádřil kromě svého zklamání nad výsledky setkání také názor, že na eventuálních škrtech ve výdajích rozpočtu EU se musí podílet nejen nedávno přistoupivší země, ale všechny země, včetně těch nejbohatších.
Jakmile dostaneme konkretizovaný rozpočtový dokument na roky 2007 - 2013, musíme hledat cestu ke kompromisu.
Věřím, že dohody o rozpočtu může být dosaženo již na prosincovém setkání šéfů vlád.
Autor je předsedou vlády