Pro Evropu je výhodnější mít evropské než neevropské Turecko. Je proto třeba přivítat, že byly zahájeny s Tureckem rozhovory o vstupu do Evropské unie. Nemyslím si totiž jako například Claus Leggewie, že "Turecko není na členství v EU připraveno ekonomicky ani politicky", jak to napsal v Hospodářských novinách (Které Turecko a v jaké Evropě..., HN 1. prosince).


Tři důvody pro Ankaru
Turecko se sedmdesáti milióny obyvatel je mladá a dynamická země, ekonomika má obrovský potenciál růstu. Zahraniční investoři zde již jsou a stále přicházejí. Ze zkušenosti vím, že se zde řada mezinárodních podniků úspěšně rozvíjí. Firmám se zamlouvá, že v Turecku mají blízko jak na evropské, tak i na arabské a asijské trhy. Jsem proto přesvědčen, že země bude prospěšným členem unie.


Jaké jsou tři hlavní důvody, proč Turecko přijmout? Za prvé, Turecko je již nyní důležitým obchodním partnerem unie. Země je na křižovatce obchodních koridorů, je to tranzitní místo pro zdroje energie.
Další důvod je geopolitický, Turecko přiblíží unii k islámskému světu. Důležitá je jeho role na Středním východě. Je to symbol muslimské země jednající o členství v unii. Je to pozitivní odpověď na varovné dílo Samuela Huntingtona Střet civilizací.
Třetím, neméně podstatným důvodem je snížení bezpečnostního rizika, tedy účinnější a společný boj s terorismem a předcházení konfliktům.


První zmíněný důvod ukazuje Turecko jako výzvu pro unii. Země může dát jednotné evropské ekonomice vzpruhu a pozitivní impuls.


Chudí muslimští rolníci
Turecko se brzy otřepalo z ekonomické krize, odolalo velké nezaměstnanosti a hyperinflaci a nyní plní podmínky, které mu unie stanovila. V současnosti je to jedna z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik v Evropě. Turecký HDP roste v novém století ročně o více než sedm procent.


Je pravda, že zůstává stále nejchudší kandidátskou zemí, HDP na obyvatele je pouze na úrovni 29 procent průměru současné unie (pro srovnání: Česká republika je již na 72 procentech). Obdobná životní úroveň jako v Turecku je ale i v Bulharsku či Rumunsku, měřeno ukazatelem HDP na hlavu.
Jistě, Turecko má zřetelně odlišnou strukturu ekonomiky, než na jakou je většina Evropy zvyklá. Zemědělství se na tvorbě HDP podílí 11,5 procenta, zatímco v unii pouze dvěma procenty.


Obavy vzbuzuje i islámské vyznání drtivé většiny obyvatel a kulturní odlišnost. Ta však v žádném případě neohrožuje převažující křesťanské vyznání Evropanů. Islám je navíc zcela oddělen od státu a například turecká menšina, která pracuje a žije v Německu, nikdy žádné vážnější problémy nezpůsobila.


Už teď se země mění
Pokud se podíváme detailněji na politické důvody, je v zájmu Evropy, aby si Turecko udrželo demokracii se silnými vazbami na západ. Pokud by napětí mezi Evropou a Tureckem rostlo, byla by to špatná zpráva.
Když v prosinci 1999 unie oznámila, že se Turecko stává kandidátskou zemí, byla zajedno v tom, že turecké ambice bere vážně. Také Ankara se rozhodla, že bude brát Evropu vážně a zahájila zásadní politické a ekonomické reformy. Pro Turecko je proto překvapením, když ztrácí v očích Evropanů kredibilitu a sympatie.


Poté, co byl zahájen vyjednávací proces s Tureckem, měla by Evropa bez zbytečných obstrukcí posouvat proces přistoupení stále kupředu a hlavně - dotáhnout ho postupně do konce. Již samotný průběh přístupových rozhovorů a z nich plynoucí požadavky na přijímání přísných evropských norem do turecké národní legislativy, budou tuto zemi posouvat vpřed. A to nejen v oblasti ekonomických reforem, ale také ve výkonnějším soudnictví a v důslednějším dodržování lidských práv.


Bude to prospěšný partner
Třetí, bezpečnostní důvod je v duchu myšlenky, proč unie vůbec vznikla. Pro Evropu je podstatně lepší mít vedle sebe stabilního, vojensky silného, byť muslimského partnera.


Nezapomínejme, že Turecko je již delší dobu platným členem NATO. Země hraje významnou úlohu v demokratizačních procesech na Blízkém a Středním východě. Má potenciál stát se hybnou silou demokratických reforem, ekonomického rozvoje, mezietnické a mezináboženské tolerance. Je příkladem partnerství demokracie a islámské tradice.


V krátkodobém horizontu Evropu Turecko bude něco stát. V dlouhodobém horizontu se ale tato investice mnohonásobně vrátí - nejen ekonomicky, ale také ve zvýšení bezpečnosti a lepších životních podmínkách napříč unií.
Proto podporujme vstup Turecka do Evropské unie. Bude to velmi prospěšný a platný partner. Vůle politické reprezentace Evropské unie přijmout obyvatele Turecka za spoluobčany bude zkouškou, zda evropský projekt - respektive proces evropské integrace - obstojí a zda bude schopen i nadále fungovat.


Autor je místopředsedou vlády pro ekonomiku