Lipsko je stále ještě trochu rudé
Exkluzívní prostředí Kongresového centra, v němž se dnešní losování uskuteční, výrazně kontrastuje s mnoha připomínkami minulé doby. Lipsko má "polehčující okolnost" v tom, že zde začaly v roce 1989 protestní akce proti režimu tehdejší Německé demokratické republiky, a tak sem spolková vláda stále lije milióny, aby pomohla dokázat, že i ve východní části sjednocené země "to jde".
Ale prvky nostalgie jsou pro návštěvníka ze sousední země nepřehlédnutelné. Stačí třeba jen otevřít noviny a z fotografie dvou mužů v přátelském rozhovoru vykoukne známá tvář. Michael Ballack? Ale ano, jistě, kapitán německé reprezentace a také jeden z Ossies, je taky populární. Ale ten druhý je přece Peter Meyer. Dnes už pětašedesátiletý klávesista a zakladatel skupiny Puhdys se skoro nezměnil. "Rád bych trénoval národní mužstvo, ale svaz se mi zatím neozval," vtipkoval hudebník.
Kapitola sama o sobě je zdejší "Stadión sta tisíc", jak byl bývalý stánek pro zmíněný počet diváků neoficiálně zván. Autoři rekonstrukce si s ním poradili po svém - nechali pouze vejčitý val, na němž jsou tu a tam ještě zachovalé schody pro diváky k stání a nový Ústřední stadión postavili od základů znovu v prostoru uvnitř. "Chtěli jsme zachovat připomínku hezkých časů," prořekl se pracovník provozovatele stadiónu Michael Kölmel. Měl na mysli doby, kdy zdejší Lokomotiv táhl pohárovou Evropou, ale znělo to zvláštně.
Odpůrci pořádání mistrovství světa nejsou v Německu příliš slyšet, ale najdou se. A jak si říkají v Lipsku? Rudí... Návštěvníky slavnostní recepce vítali sice podáním ruky, ale anarchokomunistická symbolika v záhlaví jejich protestních letáků vyvolává pocity všelijaké. (kay)
