František Bublan: Už v disentu jsem seděl vedle komunistů

Už v disentu jsem seděl vedle komunistů

Ještě před dvěma lety Františka Bublana skoro nikdo neznal. Někdejší katolický kněz a signatář Charty 77 řídil civilní rozvědku. V létě 2004 se to rázem změnilo: do své vlády si jej na post ministra vnitra vybral Stanislav Gross. Dnes je Bublan jedním z nejviditelnějších a také opozicí nejkritizovanějších ministrů.

HN: Kdy jste v sobě poprvé rozeznal sociálního demokrata?
To je příliš sugestivní otázka. To bylo spojeno s mým rozhodováním, jestli mám v politice zůstat, či ne. Já se rozhodl, že zůstanu. Cítím, že mám oporu u některých poslanců, tady na vnitru i premiéra Paroubka. A ta práce mě baví, i když je stále spojena se stavem neustálé pohotovosti či bojeschopnosti.

HN: Až se vás budou voliči na mítinku ptát, s kým chcete vládnout po volbách, co jim odpovíte?
Asi sám, jako monarcha... Ne, to je obtížná otázka. Za ty skoro dva roky už jsem ve sněmovně poznal spoustu lidí i chování poslaneckých klubů. K někomu mám větší sympatie, k někomu menší... Neumím to dělit podle stran, spíš podle jednotlivých lidí. Neumím říkat - s lidovci ano, protože mají v názvu slovo demokratická, to považuji za scestné.

HN: Sociální demokraté už otevřeně říkají: Chtěli bychom vládnout menšinově. To znamená alespoň při vzniku vlády přímou podporu KSČM. Sedl byste si do té vlády?
Kdybych byl vyzván, abych byl v nové vládě, možná to udělám a až pak přijde hlasování o důvěře.

HN: Vadilo by vám sedět ve vládě podporované komunisty?
Neříkám, že bych z toho byl nadšen, ale závisí pak na praktické politice. Menšinové vlády musí hledat průřezovou podporu.

HN: Jde i o symbol. Sedl byste si jako bývalý disident do vlády podporované komunisty?
Já ale už jako disident seděl vedle bývalých komunistů. Ti byli jiní v padesátých letech, sedmdesátých a jiní jsou dneska.

HN: Premiér Jiří Paroubek na Nový rok slíbil zostřený boj proti korupci. To byl volební hit ČSSD v roce 1998. Od té doby Česko na žebříčku Transparency International stále jen klesá. Jak to chcete za těch šest měsíců do voleb dohnat?
Na korupci není jeden lék, že bychom teď vymysleli něco, čím bychom ji okamžitě vymýtili. To musí být soubor zákonů, ale i objednávky veřejnosti. To už se daří, ale ještě před několika lety se lidé tvářili, jako že korupce tady je, musí se s ní počítat a příliš se toho s ní nedá dělat. To se teď lepší. Ale musí k tomu být politická vůle. Korupce vždycky zasahuje do politiky, nemyslím jen tu nejvyšší, ale i krajská zastupitelstva, radnice, všude jde o velké peníze.

HN: Jak je tedy možné, že za celých šestnáct let nebyl v Česku za korupci odsouzen jediný vrcholný politik? Všechna vyšetřování - ať už šlo o podezřelé případy ruského dluhu, dálnice D47, první nákup gripenů, kde dokonce o nabídkách úplatků mluvili senátoři, - šla do vytracena. To taky chyběla politická vůle?
Je to vážné obtížné. Pokud dopředu nevíte, že k nějaké korupci dojde a policie to nemůže zdokumentovat, pak je těžké dokazovat to zpětně. Třeba prokázat, že to výběrové řízení neproběhlo transparentně. Což je velmi těžké.

Ministra Zgarbu bych nevinil, za nic nemůže

HN: Na neprůhlednost tendru na stíhačky si stěžovali všichni jeho účastníci kromě vítěze, dokonce i americká vláda, na D47 neproběhlo jednání pak pro jistotu vůbec.
Já vím. Někdy jsou ale podmínky zase postaveny tak, že se hodí jen jednomu zájemci. I když to formálně proběhlo správně. Určitě by ale pomohl třeba přísný zákon o střetu zájmů pro co nejširší okruh lidí, kteří by museli prokazovat svůj majetek.

HN: Bývalý ministr Petr Zgarba byl ve funkci půl roku, během kterého jeho úřad umožnil získat lukrativní pozemky obchodníkům za mimořádně výhodné ceny v cenách desítek miliard. Co v tom je, když ne korupce?
Nevím. Může to být korupce. Ale pana ministra Zgarbu bych z toho nevinil, vpadl do toho, než se člověk rozkouká. Běží to tam svým životem, Pozemkový fond je vlastně jaksi navíc k ministerstvu. Šetří se to, uvidí se. Ale jak se zase dobrat k nějakým výsledkům?

Policisty jsem měl ve sněmovně mnohokrát

HN: Jste asi první ministr vnitra po listopadu 1989, který přivedl na půdu parlamentu vyšetřovatele. Proč tehdy nebyla policie schopná sepsat žádost o vydání poslance ODS Vladimíra Doležala hned napoprvé tak přesvědčivě, abyste nemusel kvůli přesvědčování poslanců vodit policisty do sněmovny?
Ale já už tam měl policisty mnohokrát, nikdy si toho nikdo nevšimnul, nikomu to nevadilo. Každý z ministrů si tam vodí své spolupracovníky...

HN: Obvykle to ale nejsou vyšetřovatelé konkrétního případu, který se týká některého z poslanců...
Důvod, proč jsem je povolal, byl ale jiný. Když ten den skončil imunitní výbor, já ještě ani nevěděl, jaké dal doporučení, ale už jsem slyšel, že to policie nezpracovala dobře, že v dokumentech skoro nic nebylo a že jsou tam nějaké problémy s odposlechy. Tak proto jsem vyžadoval od policistů vysvětlení.

HN: Ale slavil jste úspěch. Komunisté pro vydání Doležala hlasovali, až když jste povolal vyšetřovatele.
Nevím, jestli to je úspěch. Nešlo mi o to, aby byl poslanec vydán. Nechtěl jsem, aby mohl někdo tvrdit, že policie použila zpravodajskou techniku bez povolení soudu.

HN: Odkdy smějí v Česku policisté kopat do ležícího člověka?
Vím, kam míříte, k CzechTeku. Na těch záběrech jsme to viděli všichni, na první pohled se to jeví jako surový úkon. Já to ale řešit neumím. Proto to dělá inspekce a státní zástupkyně, pracovalo na tom dost lidí, měli k dispozici různé posudky, videozázna-my a dospěli k určitému závěru, který se bude přešetřovat. Nechci soudit podle jednoho záběru.

HN: Ten jsme ale viděli všichni. Vaše inspekce pak řekla jen to, že policisté neporušili zákon ani vnitřní předpisy. Co policisty v tu chvíli opravňovalo ke kopání do ležícího člověka?
Nevím, ta věc není uzavřená. Neumím to posoudit, jaký k tomu měli důvod, jestli museli odvrátit nějaké nebezpečí nebo to byla zvůle. Nechme to na přešetření.

HN: Takové záběry jsme tu neviděli od roku 1989. Jste bývalý disident. Opravdu vám přijde normální, aby vaše inspekce po čtyřech měsících řekla: Tohle se v Česku smí?
Počkejte, já to nemůžu vědět, dokud trestní řízení neskončí, nesmím do toho případu ani nahlédnout. Ten případ se může ještě otevřít, nepovažuji to za uzavřenou záležitost.

HN: Odkdy je v České republice pod hrozbou kriminálu zakázáno ptát se vás veřejně na tiskové konferenci, jestli některý z velitelů zásahu na CzechTeku nespolupracoval kdysi s StB?
To zakázáno není. Pan Penc, o němž mluvíte, mi tu otázku položil třikrát a já mu na ni třikrát odpověděl. Nevím, proč se ptal třikrát.

HN: Proč by se nemohl ve svobodné zemi svého ministra zeptat třikrát?
Já vím, ale je to takový ten způsob, jak docílit toho, že se stokrát opakovaná lež stane pravdou. On se neptal, on to vlastně konstatoval a já mu to vyvracel a dokládal. Kdyby mě potkal počtvrté, zeptal by se znova. Považuji to od něj spíš za schválnost.

HN: To možná máte pravdu. Ale proč je člověk v roce 2006 za to, že vám klade nepříjemné otázky, stíhán za pomluvu?
Já ho za to nezažaloval. Osobně bych ho nestíhal, nepovažuji to za šťastný krok. Jen tak pomáháme panu Pencovi, aby se zviditelnil.

HN: Skóre CzechTeku, po němž jste slíbil, že všechny excesy policie budou vyšetřeny, je po půl roce následující: sedmnáct stíhaných tanečníků, žádný policista. Jak se vám to líbí?
Vím, že se vyšetřují někteří další policisté. Já to nemohu popohánět ani dozorovat, to je věc státního zástupce. Určitě to neskončí 17:0, nebojte se.

František Bublan (55)

Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a Katolickou teologickou fakultu. Jako kněz ale působil pouhé dva roky. Hned v roce 1977 totiž podepsal Chartu 77 a o rok později mu komunisté sebrali tzv. státní souhlas. Později Bublan z duchovní služby odešel a založil rodinu. Až do listopadu 1989 se pak živil hlavně jako dělník či jako řidič sanitky.
V roce 1990 vstoupil Bublan do bezpečnostních služeb. Jedenáct let pracoval u civilní kontrarozvědky BIS, v roce 2001 se stal ředitelem civilní rozvědky působící v zahraničí. V létě 2004 přijal nabídku Stanislava Grosse na post ministra vnitra v jeho vládě, stejný post zastává i v kabinetu Jiřího Paroubka. Ve volbách do sněmovny bude kandidovat jako lídr ČSSD na Vysočině, i když členem strany není.
František Bublan je ženatý a má tři děti.