Kdysi jsem na otázku po smyslu života odpovídal tak, jak je běžné: no jo, složitá otázka, ono je to na každém, cesta je cíl, smysl života je hledání smyslu života a tak dále. U otázky po smyslu života jsem také rád namítal, že jako odpověď zejména čekáme větu, tedy jakási slova řečená v jakési gramatice, nikoli tedy pocit nebo čin.

Říkával jsem dále, že je to takové citlivé téma, až jsem si časem všiml, že tuto otázku nemají filozofové moc rádi – a já také ne –, protože na ni zaprvé nemáme odpověď a zadruhé je to taková pop-otázka, ke které je skoro nedůstojné se vyjadřovat. Je to takový „bulvár“ filozofie.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak se pravda a láska promítají do české politické debaty.
  • Jak pravda a láska fungují ve vědě.
  • Jak se k pravdě a lásce staví národními slogany Ruska.
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.