Pracovní metodou kancléřky je trpělivost
Německá kancléřka Angela Merkelová slaví nepřehlédnutelný úspěch v zahraniční politice.
Nedávné cesty do Washingtonu a do Moskvy to podtrhly. Navázala na úspěšný prosincový summit Evropské unie, kdy sehrála smírčí roli. Jednání o rozpočtu zachránila, když zajistila ústupky znesvářených Britů i Francouzů.
To vše se odrazilo v její domácí oblibě. Dvaapadesátiletá Merkelová poprvé stanula v čele průzkumů Politbarometr, zveřejněných televizí ZDF. Na 60 procent Němců si myslí, že dělá svou práci dobře. Takové přízni se po nástupu naposledy těšil Helmut Kohl. "Merkelová dokáže zvládnout výzvy, které před ní stojí," tvrdí bývalý kancléř a její předchůdce v čele CDU. "Na rozdíl od Schrödera má názor, není produktem public relations."
Neztrácela zbytečně mnoho času, klíčové zahraniční cesty zvládla v průběhu pár týdnů. Zcela převzala iniciativu na úkor nevýrazného Franka-Waltera Steinmeiera, ministra zahraničí za koaliční SPD.
Postupuje přitom systematicky, uvážlivě a trpělivě. Svou politiku charakterizuje jako "velké množství malých kroků". K tomu jí pomáhá i dobře vybraný tým. "Obklopila se kvalitními experty," uvedl Andreas Maurer z berlínského Mezinárodního ústavu pro bezpečnostní politiku.
Zachovala si pragmatismus, současně ale zlepšila své vystupování. Usmívá se na veřejnosti, nápaditěji se obléká, zvolila elegantní účes. Objevila sebevědomé vystupování.
"Merkelová byla vždy poněkud podceňována," tvrdí Gerd Langguth, autor její biografie. "Mířila ale vždy přímočaře za úspěchem. Velmi dobře vždy věděla, co udělat příště, aby uspěla."
Při setkání s Georgem Bushem zahladila stopy irácké roztržky. Slíbila americkému prezidentovi podporu ve válce proti teroru. Přitom: vymezila se jako autonomní partner, kritizovala zadržování vězňů na základně Guantánamo. Osvěžila tak znehybnělou transatlantickou politiku.
"V tomto světě rychle stárnoucích politických dinosaurů se stala novou hvězdou," napsal týdeník Der Spiegel v narážce na státníky, kteří působí v politice dlouhé roky. Vedle nich působí Merkelová nově a svěže. Dokázala tuto energii nasměrovat ve prospěch dynamické politiky, která sleduje umírněné prosazování národních zájmů.
Zůstává opatrná. Nic nenaznačuje, že by se chystala opustit tradici a otevřeně projevila větší míru loajality vůči Francii či naopak USA.
Zásadní změny nesignalizovala ani schůzka s Vladimirem Putinem. Nebylo to přátelství, jaké pěstoval s ruským prezidentem Gerhard Schröder. Přesto se v Kremlu neztratila. Neváhala zmínit i otázku lidských práv.
