/Od našeho zpravodaje/
Asi málokdy v historii amerického Kongresu vzniklo na Kapitolu tak rychle tolik verzí zákona, který má řešit jeden a ten samý problém. A asi málokdy měli sami zákonodárci pochyby, zda je náprava možná. Skandál kolem prominentního washingtonského lobbisty Jacka Abramoffa, který se před třemi týdny přiznal k podvodům a uplácení politiků, povede k zásadnímu zpřísnění pravidel lobbingu.
"Musíme pravidla změnit tak, aby nemohl být ani stín pochyb o tom, co je eticky přijatelné," prohlásil šéf dolní sněmovny, republikán Dennis Hastert, když jeho strana už před týdnem představila hlavní body svého návrhu.
Demokraté přišli se svou verzí o den později, ale to jen proto, aby mohli veřejnost znovu demonstrativně upozornit, že morální převaha je na jejich straně, neboť Abramoffovy lobbistické aktivity byly spjaty většinou s republikány.
Po skandálu návrhy
Z paniky, do které Abramoffova aféra Kongres uvrhla, a z horečné snahy ukázat se před veřejností v dobrém světle, vzešly i návrhy, které jsou společným dílem republikánů a demokratů.
V tuto chvíli nejucelenější je asi předloha zákona republikánského senátora Johna McCaina, na které s ním spolupracoval jeho demokratický kolega Joseph Liebermann. Jejich dokument obsahuje v zásadě všechny změny, které se objevují také v ostatních návrzích.
Kongresmani by se nesměli napříště účastnit služebních výletů hrazených jednotlivci nebo firmami. Právě organizace "služebních cest" kongresmanů, například luxusních golfových výprav, byla jedna z nejoblíbenějších pracovních metod Jacka Abramoffa.
Hodnota daru, kterou může zákonodárce přijmout, by se měla snížit z 50 na 20 dolarů. Doba, po kterou nesmí kongresman nebo vysoce postavený člen jeho týmu po odchodu z Kongresu přestoupit do lobbingu, by se naopak prodloužila z jednoho na dva roky. Což opět vychází ze zkušeností z Abramoffovy aféry, kdy se pracovníci kanceláře republikánského kongresmana Toma DeLaye nechávali zaměstnávat lobbistickými firmami. Lobbisté by také měli napříště častěji a detailněji zveřejňovat své výdaje. Zvažuje se rovněž, zda by neměl být osekán jejich dosud časově a místně neomezený pohyb v prostorách Kongresu.
Jedna ze změn, kterou McCain, Liebermann a někteří další považují za zcela zásadní, zatím v Kongresu většinovou podporu nemá: jde o systém dodatečných výdajů, které mohou zákonodárci na poslední chvíli uplatnit v návrhu rozpočtu. Podle kritiků se tato praxe zcela vymkla kontrole. "V roce 1994, když republikáni převzali kongres, bylo uplatněno asi 4000 takových částek. Minulý rok se jednalo o 15 000. Celý ten systém je hanebný. Pokud to nezastavíme, neskoncujeme ani se zneužíváním moci ve Washingtonu," varuje John McCain.
Reformu lze obejít
Podle médií má ale reforma lobbingu ještě mnohem podstatnější mezeru.
Mnohé navrhované změny lze obejít přes zákony, upravující financování volebních kampaní. "V praxi budou moci lobbisté za zákonodárce stále platit útraty v restauracích, hradit jim cesty. Stačí, když se to označí za akci na získání prostředků na volební kampaň, a transakce je zcela v pořádku," napsal Washington Post. Dokonce sami zákonodárci upozorňují, že klíčem ke skutečné změně je financování kampaní. "Problémem jsme my. V dlouhodobém výhledu nezměníme nic, dokud nezměníme názor, že příští volby jsou důležitější než cokoli jiného," prohlásil v senátní debatě k lobbingu republikán Tom Coburn z Oklahomy.
Jiní kongresmani na okraj debaty tvrdí, že řada úprav zachází zbytečně daleko a může systém lobbingu poškodit. "Když si řekneme, že oběd nesmí být dražší než dvacet dolarů, tak půjdeme do McDonalda?" postěžoval si republikánský senátor Trent Lott.
Před přemrštěnou reakcí senátory varoval i Paul Miller, prezident Americké ligy lobbistů: "Příslušníci naší profese jsou počínáním pana Abramoffa stejně znechuceni jako vy. Ale neměli bychom dovolit, aby kvůli několika bezskrupulozním jedincům platila celá naše profese za podvodníky."
