Jana Straková: Bez zájmu veřejnosti reforma zkrachuje

V roce 2005 byla zahájena reforma základních a středních škol, která zásadně mění pohled na úlohu vzdělávání a roli všech jeho účastníků.

Je reálné očekávat, že česká škola bude záhy vypadat úplně jinak než nyní? A potřebuje vůbec české školství nějakou reformu?

Mezinárodní srovnávací výzkumy opakovaně ukazují, že ano. Jeho největšími nedostatky jsou časné rozdělování dětí do výběrových a nevýběrových škol, důraz na výlučnou autoritu učitele a na memorování faktických poznatků. Vzdělání, které poskytuje, je velmi "akademické", maximalistické a uspěchané a vede k předčasné specializaci žáků.

Česká škola poskytuje žákům málo dovedností a vědomostí, které jsou jim užitečné v životě. Je teoreticky zaměřena, neplní však svoji úlohu kultivační, neboť nerozvíjí myšlenkové dovednosti ani nezávislý úsudek. Velmi závažné důsledky pro celou společnost má rezignace školy na funkci výchovnou. Požadavek nechybovat, nikoli učit se z chyb, pěstuje v dětech řadu škodlivých návyků.

Reforma kopíruje současné trendy vzdělávací politiky zemí OECD, a vzhledem k tomu, že řada problémů je vyspělým vzdělávacím systémům společná, reaguje dobře i na nedostatky českého vzdělávání. Nově definuje cíle vzdělávání.

Faktické poznatky jsou zde pojímány pouze jako prostředek k osvojení obecnějších pojmů a tzv. kompetencí, které se stávají hlavním cílem vzdělávání. Jedná se například o komunikaci, práci s informacemi, řešení problémových situací či sociální dovednosti.

Velkou příležitost představuje reforma i pro samotné školy, na které přesouvá zodpovědnost za výběr učiva. Tvorba vlastních vzdělávacích programů jim umožňuje převzít zodpovědnost za to, co budou ve své škole vyučovat, a přizpůsobit obsah a metody vzdělávání potřebám svých žáků, místní komunity i svým pedagogickým prioritám. Jenže školy budou muset překonat ještě řadu překážek.

Jednou z nich je nepřipravenost veřejnosti. České veřejnosti se nedostalo žádného vysvětlení, proč je dobré či dokonce nutné měnit obsah a metody vzdělávání. Je opakovaně ujišťována, že český vzdělávací systém je mimořádně kvalitní. Bez přiznání a jasného pojmenování jeho nedostatků však nelze rodiče ani pedagogy pro reformu získat.

Reforma nebyla vysvětlena ani učitelům. Nechápou, proč mají měnit svoji práci, za kterou byli až dosud chváleni, a rozporné představy mají i o samé podstatě reformy. Další překážkou reformy je nekoordinovanost dalších kroků vzdělávací politiky. Například jsou zaváděny celostátní testy, které mají hodnotit výsledky vzdělávání v 5. a 9. ročníku povinné školní docházky. Testy vznikají na základě současných osnov a budou zavedeny dříve, než školy vypracují své vzdělávací programy a začnou podle nich vyučovat. Systém hodnocení tak bude vést školy k tomu, aby v zájmu svých žáků setrvaly u současného způsobu výuky.

Proto je naděje, že se reformu podaří řádně realizovat, velmi malá. Reforma bude spíše zrealizována na většině škol formálně, učitelé přepíšou stávající osnovy do nových formulářů a budou dál učit postaru. Úředníci se pochválí, že je školství úspěšně zreformováno, a odškrtnou si v Bílé knize další "splněný úkol".

Autorka pracuje v Institutu pro sociální a ekonomické analýzy