www.ihned.cz/autori
O polovinu víc ambulantních ordinací na jednoho obyvatele než Německo má Česká republika. V analýze tuzemského zdravotnického systému to zjistili experti ze Sdružení pro výzkum zdravotnické soustavy. "Je to pro nás zajímavé srovnání, protože Německo se právě snaží svou síť omezit," říká šéf výzkumného týmu Jan Jaroš, jeden z autorů polistopadové reformy českého zdravotnictví.
Podle Jaroše data zřetelně ukazují, kde jde v systému šetřit a zlepšit efektivnost na západoevropskou úroveň.
Z dat vyplývá, že pouze třicet českých okresů má zhruba obdobnou hustotu ambulancí jako Němci. V dalších třiceti je nabídka až o polovinu vyšší, občané třinácti okresů mají k dispozici až dvojnásobek ordinací. Vedle okolí velkých měst, jako jsou Brno, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice a Plzeň, jde o okresy na severovýchodě a severozápadě Čech (například Cheb, Louny nebo Trutnov).
Data podle expertů ukazují, že v Česku není možné udržovat dvě paralelní sítě odborných specialistů. Ordinace chirurgů, internistů či urologů jsou buď privátní, anebo fungují jako součást nemocnic. V obou sektorech pracuje po sedmi a půl tisících lékařů. "Obě ambulantní sítě se částečně překrývají a evidentně tudy neracionálně odtékají prostředky ze zdravotního pojištění," vysvětluje Jaroš, podle kterého podobný systém neznají nikde v Evropě.
Specialisté z nemocnic a privátních ordinací přitom snadno hledají klientelu a ve všech krajích se dělí o pacienty rovným dílem. Výjimkou je Ústecký kraj, kde soukromé ambulance pokrývají tři čtvrtiny péče. Jde přitom o region, jehož občané utratí ze zdravotního pojištění nejméně.
Výsledkem příliš široké nabídky je stav, kdy Češi navštěvují lékaře dvakrát častěji, než je zvykem v okolních zemích.
Experti doporučují cestu k nápravě. Prvním krokem má být reforma nemocnic. Menší ústavy by měly buď přejít na péči o dlouhodobě nemocné anebo se změnit na specializované jednooborové kliniky po vzoru Třince-Podlesí.
Většinu akutní péče by převzaly zbylé nemocnice (orientačně dvě třetiny ze současných dvou set). Zároveň by zrušily většinu svých ambulancí a pacienty předaly soukromníkům.
"O tom, kdo má nabízet ambulantní péči, je ale nutné po věcné a odborné diskusi rozhodnout zákonem," upozorňuje Jaroš.
Nejde rozhodnout z Prahy
Dosud nejradikálnější pokus o omezení nabídky zdravotní péče probíhá v současnosti pod taktovkou ministra zdravotnictví Davida Ratha. Navrhl zákon o neziskových nemocnicích, který měl zrušit ambulance v nemocnicích a omezit jejich síť o třetinu. Pod tlakem poslanců KSČM však zrušení ambulancí ze zákona vyškrtl.
V těchto dnech se nemůže dohodnout s hejtmany, jak v krajském zdravotnictví rozdělit práva a odpovědnost. Podle Ratha rozhoduje o síti nemocnic ministr a kraje jsou povinny zajistit vyrovnanou finanční bilanci. Hejtmani oponují: o síti mají rozhodovat kraje, které získají potřebné peníze od zdravotních pojišťoven.
Jaroš dává za pravdu spíše hejtmanům: "Měly by se dohodnout kraje s krajskými pobočkami pojišťoven. Ministerstvo může doporučit další postup, ale do detailů nemůže dohlédnout."
Podle expertů je nerozumný i Rathem navržený systém neziskových nemocnic, kterým by zákon zaručil trvalý příjem z pojištění. Nakupovat péči pro své klienty by měly pojišťovny v konkurenčním prostředí.
