Nedávno mne napadlo, jaké by to bylo, kdyby mi někdo nabídl více než sedm set miliard korun. Pro obyčejného smrtelníka nepředstavitelná nabídka, a přesto pro Českou republiku realita.
Suma, která se rovná 25 procentům našeho ročního HDP anebo například téměř ročnímu celosvětovému obratu Microsoftu. Také by z ní dokázalo žít celkem dva milióny českých rodin po dobu jednoho roku.
Evropská unie, která je tím štědrým dárcem, nám dává velkou, a pravděpodobně také poslední, příležitost, jak přeměnit takto velkou částku nejen ve vlastní blahobyt, ale i v dlouhodobý rozvoj.
Zda budeme oněch 700 miliard během následujících několika let schopni absorbovat a způsob, jakým to uděláme, záleží víceméně na nás samotných.
Právě v těchto měsících se rozhoduje, do jakých prioritních oblastí se nabízená částka rozdělí. Nastavují se pravidla, podle nichž příštích sedm, respektive devět let můžeme životní podmínky v naší zemi významně přiblížit standardu našich bohatších sousedů. Evropa naštěstí stanovila jako klíčový princip partnerství, proto by se nemělo stát, že ve jménu České republiky budou realizovány záměry pouze několika jednotlivců či úzkých zájmových skupin.
Partnerství v případě tvorby programů podpory znamená propojení veřejného i soukromého sektoru při rozhodování o co nejefektivnějším využití nabízené částky. Doposud jsme neměli mnoho příležitostí, jak prokázat synergie, kterých se dosahuje veřejno-soukromým partnerstvím. Možnost, jak ukázat na výhody propojení obou sektorů, se nám naskytla právě nyní.
Všichni společně - klíčová ministerstva, municipality, neziskový sektor, soukromé společnosti a poradenské firmy - bychom si měli nastavit taková pravidla, která pro nás v budoucnu nebudou překážkou k realizaci úspěšných projektů, jež jsou mnohé zatím jen v mysli některých z nás.
Jen tak dokážeme oněch sedm set miliard nejenom vyčerpat, ale také smysluplně využít.
